1) Úvod
2) Sodnictví a jeho organizace
3) Ústavní soud
4) Soudci

Základním právním pramenem pro oblast soudnictví je Ústava České republiky. O moci soudcovské pojednává hlava čtvrtá. V článku 81 se uvádí, že soudní moc vykonávají jménem republiky nezávislé soudy. V článku 82 je garantována nezávislost soudců, jejich neodvolatelnost proti jejich vůli. Zároveň je vymezena inkompatibilita soudcovské funkce s jinými funkcemi ve státě. články 83 až 89 pojednávají o Ústavním soudu jako orgánu ochrany ústavnosti v České republice. Články 90 a 96 pojednávají o organizaci soudnictví, vymezují požadavky na to, kdo může být soudce, vázanost soudce zákonem a konečně rovnost občanů před soudem.
V páté hlavě Listiny základních lidských práv a svobod je vymezeno právo na soudní a jinou právní ochranu. Je zde garantováno, že každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva a nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Dále jsou v Listině garantována základní práva účastníků soudního řízení, jako právo odepřít výpověď, jestliže by jí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobě blízké, právo na právní pomoc v řízení před soudy, právo na tlumočníka před soudem, jestliže se soudní řízení vede v jazyce, který neovládá. Nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Každý má právo, aby jeho věc byla projednávána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti, aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.

Graficky přehledné.
Není uvedena použitá literatura.