1.

Úvod

2.	Mýtus a náboženství

3.	Podstata mýtu

4.	Mýtus v české filozofii

5.	Mýtus a středověk

6.	Mýtus v romantismu

7.	Naturmytologie

8.	Co je rituál

9.	Mýtus v primitivní společnosti

10.	Mýtus jako symbol

10.1	Freudovi žáci

10.2

K. Jung

10.3	Lévi-Strauss

10.4	Lévy-Bruhl

"Nejvlivnější postavou naturmytologické školy byl Max Müler (německý profesor, pobožný sentimentální luterán).Müllerův výklad mýtů jako obrazů přírody dopadl vždy obstojně. Müler patřil k solární větvi této školy. Existovaly další větve této školy, například lunární větev, která viděla ve všech mýtech personifikaci měsíce. Naturmytologové se snížily o metodologickou důslednost (jestliže bylo někde nalezeno slunce, pak se musí najít všude atd.). Zejména Max Müler, aplikující lingvinistické metody na mytologii, byl evidentním předchůdcem Lévi-Strausse (nejslavnějšího moderního badatele v oboru mýtu).

I nyní je řada mytologů kteří postupují při výkladu mýtu stejně. Jenomže pod postavami mýtů nehledají pokračovatelé naturmytologů jen nebeská tělesa nebo přírodní jevy, ale i ty či ony vlastnosti, síly, ideje a vůbec cokoli, například ten či onen společenský jev.

Obrovský etnografický materiál, nashromážděný během minulého století. Tento materiál pojednával zejména o mýtech a obřadech kulturně zaostalých národů a byl základním předpokladem teorií Obřadů. Rozhodující úlohu v jejím vzniku sehrála Frazérova Zlatá ratolest. Toto novověké dílo je pojednáním, v němž souvztažnost jednoho konkrétního mýtu a jednoho konkrétního obřadu slouží jako spojovací nit při popisu celé velehory obřadů všech dob a národů. Nesmírně bohatý materiál má dost skromný teoretický obsah. Ten se celý omezuje na hypotézu, že magie předcházela náboženství. Frazer vycházel v Zlaté ratolesti z představy, že mýty jsou primitivní věda (za primitivní pokládal také magii). Jejich základní funkcí je objasňující a že jsou také mýty, které byly vymyšlené, aby vysvětlily obřad.

Objevila se řada studií, z nichž vyplývá závěr, že rituál předchází mýtu. Tyto práce zkoumaly mýtus jako cosi, co se vyvinulo z obřadu, jako jistý text k obřadu. Vysvětlování všeho z rituálu se šířilo jako nákaza. Všechno se redukovalo na obřady iniciace, posvátný svátek, obětování božského krále atd. Tato teorie "obřadního mýtu" do značné míry zastínil zájem o mýtu jako o formu duchovní tvorby.

Specifickou funkci mýtu v primitivní společnosti anglický etnograf Bronislav Malikowski. Podle Malikowského má mýtus důležitou společenskou roli. Zdůvodňuje uspořádání společnosti, její zákonitosti, její normální kvality. Vyjadřuje náboženství, dodává prestiž tradici, řídí praktickou činnost a učí pravidla chování. Je těsně spojen se všemi stránkami lidského života, počítaje v to samozřejmě i obřady. Avšak ze spojení mýtu s obřadem ovšem vůbec nevyplývá, že by obřad musel mýtus bezprostředně předcházet. Mezi mýtem a obřadem jsou zřejmě možné nejrůznější vztahy. Existují mýty, které nejsou doprovázeny žádnými obřady a ani s nimi nemají nic společného. Některé národy mají mnoho mýtů, ale velice málo obřadů (například Křováci). Jindy nemá obřad žádný odraz v mýtech, nebo obsahuje to, co v mýtech není. Otázka co je prvotní, zda obřad či mýtus, je stejně nesmyslná jako otázka, co bylo dřív, zda vejce nebo slepice.
Vysvětlovat mýty jako symboly začali znovu žáci Feuda (zakladatelé učení o podvědomí). Mýty začali chápat jako "hromadné sny", jako výraz "kolektivního podvědomí". Psychologie moderního člověka je jeho "individuální mytologií", zatímco mytologie je "kolektivní psychologie", konstatoval jeden z Freudových žáků. Tento výklad mýtů nejvíc propracoval a rozvinul ve svých nesčetných dílech švýcarský psycholog Carl Gustav Jung (Freundův žák a zakladatel celé školy)."

Práce obsahuje překlepy a chyby ve vlastních jménech.