1.	Teoretická část

1.1	Obecný pojem komunikace, první dojem v komunikaci, na čem je možné se v komunikace dohodnout

1.2	Popis vykonavatelů komunikace (čím komunikujeme)

1.3	Interaktivní dovednosti

1.4	Situace, cíle a chování

1.5	Jak analyzovat chování

1.6	Jak formovat chování druhých

2.	Praktická část

3.

Závěr

"Vnitřní vykonavatelé

Tyto komunikující složky nejsou vidět pouhým okem, avšak každý s kým komunikují jim rozumějí. Například s námi komunikuje naše srdce, které když někdy posloucháme, tak se mu snažíme porozumět. Se začínajícími herci často komunikuje jejich žaludek, který vyvolává napětí při trémě.
Tlusté střevo s námi komunikuje a většinou má namysli naše vyměšování.
„Čím komunikujeme? - Celým tělem.“ (Vybíral, 1999, strana 22)

Interaktivní dovednosti

„Co jsou to vlastně interaktivní dovednosti? Jsou to dovednosti, které nám umožňují při osobních setkáních, tedy setkáních „tváří v tvář“, upravit svoje chování tak, aby bylo v souladu s našimi cíli.“
(Honey, 1997, strana 11)
Neznamená to, že musíme být za každou cenu přátelští a příjemní (pokud to ovšem není součástí našich cílů). Svým chováním můžeme zvýšit ale i snížit pravděpodobnost, že dosáhneme vytyčeného cíle. Chování je tedy nedílnou součástí komunikace. (Honey, 1997)
Ve správné komunikaci záleží především na tom, dokázat uvést své zjevné chování v soulad s našimi cíli a situací v niž se momentálně nacházíme. Naše chování, zjevné a viditelné má přímý vliv na chování druhých a opačně. V komunikaci by se neměl brát ohled jenom na to, co je zjevné a viditelné. Musíme brát v úvahu i postoje a city druhých, ovšem ty mohou být často velmi matoucí, protože jsou neviditelné, utváříme si je sami, ve své hlavě a často si je můžeme vysvětlovat úplně jinak, než je myslel ten druhý. Člověk vždy vychází z toho, jak se chová ten druhý. a pokud se „nechová“, zbudou nám jen dohady.
Mohly byste se také ptát, zda záleží na tom, jak se chováme a na kolik může ovlivnit naše chování výsledek interakce, tedy zda ovlivní cíl při osobním jednání?
Odpověď je jednoduchá, záleží a to velice. Je známo, že si ostatní lidé vytvářejí svůj názor na nás podle našeho chování. Chceme-li tedy například získat něčí důvěru, nebo udělat dojem, je naše chování vůči němu velmi důležité.
Svůj nezbytný úkol hraje i spousta ne-interaktivních dovedností a způsobilostí: to jak usilovně pracují, schopnost činit rozhodnutí, jejich přistup k druhým – zda jsou k lidem vstřícní, nebo jim naopak ukazují záda. Avšak tyto příklady nemusí mít všecky pro interaktivní způsobilost podstatnější význam.

Praxe:

Můj děda pracuje se dřevem skoro celý svůj život. Proto si troufám říct že mu dobře rozumí. Bydlíme v rodinném domku, proto máme na půdě mnoho starého nábytku. Jednoho dne k nám přijel pán s osobním autem, za kterým měl připevněný přívěs. Ten byl zatím prázdný. Zeptal se nás, jestli nemáme nějaké staré skříně a jiný starý nábytek. Když jsem mu řekli že ano, chtěl ho hned vidět. Pro nás nebyl tento nábytek nijak moc potřebný. Zavedli jsme ho na půdu. Jednalo se o dvě staré vyřezávané skříně.

Ten pán, aniž by se zeptal, jakou máme představu o prodeji, ceně a nebo jestli je chceme vůbec prodat, začal nám vykládat, jak jsou ty skříně v dezolátním stavu, že jsou ze špatného dřeva a ještě mnoho dalšího, aby nás nalákal na prodej a mohl by přitom nasadit co nejnižší cenu. Můj děda se nedostal ani ke slovu, aby mu mohl jako dobrý znalec dřevěných výrobků jeho námitky vyvrátit.Ovšem on si nepřipouštěl, že by můj děda mel pravdu. Po všech jeho výtkách jsme se rozhodly mu nábytek neprodat. Při odchodu z půdy nabízel stále větší peníze, neustále zvyšoval cenu a tvrdil přitom, že takovou cenu už nám nikdo nikdy nenabídne. My už jsme byly ovšem rozhodnuti dávno, že mu náš starý nábytek neprodáme a raději si ho necháme na půdě k nějakému lepšímu využití, nebo kdyby přijel nějaký jiný kupující, který by nebyl takový nepříjemný a který by nepůsobil takovým dojmem vševěda."

Tato práce obsahuje tabulku.