1.

Úvod

2.	Veřejné příjmy

2.1	Definice a rozdělení veřejných příjmů

2.2	Státní majetek – ano či ne?

3.

Daně

3.1	Definice daně

3.2	Funkce daní

3.3	Daňové principy

3.4	Přesun daňového břemene

3.5	Třídění daní

4.	Přehled jednotlivých daní aneb Smith versus skutečnost

5.

Resumé

6.	Klíčová slova

7.	Literatura:

" Definice a rozdělení veřejných příjmů
Na úvod se nabízí výstižná definice, která nám poslouží jako odrazový můstek pro další rozebrání tohoto pojmu: „Veřejné příjmy jsou zdrojem krytí veřejných výdajů.“ (Peková, 2002, str. 244) Také Adam Smith vidí v příjmech zdroj krytí výdajů – a to jednak výdajů na obranu státu a společnosti, udržování důstojnosti panovníka a pak také ostatní nutné výdaje vlády. „…mohou se získávat za prvé z nějakého zdroje, který náleží pouze panovníkovi nebo republice a nezávisí na důchodu obyvatelstva, anebo za druhé z důchodu obyvatelstva.“ (Smith,1958, str. 383) Právě daně z převážné části naplňují veřejné rozpočty, ale těm se budeme věnovat později.
„Existují různé veřejné příjmy: daně, cla, odvody, tzv. dávky, různé příspěvky, poplatky, příjmy z veřejného podnikání, z nakládání s veřejným majetkem…“ (Hamerníková, Kubátová, 2004, str. 161) Panovník či stát může s veřejným majetkem nebo kapitálem nakládat dvojím způsobem – sám ho nějakým způsobem užívat nebo ho půjčovat. Jak uvádí Smith (1958), v prvním případě je jeho důchodem zisk, v druhém případě jsou jím úroky. Takto získané finance však nemohou být hlavním a především stálým a spolehlivým zdrojem financí, právě kvůli nestálosti a pomíjivosti kapitálu a úvěrů, které by stát poskytoval. Za mnohem stálejší statek Smith považuje půdu. Jak Smith (1958) uvádí, hlavním zdrojem státních příjmů bývalo u mnoha velkých národů, které se již povznesly vysoko nad stav pastevecký, pachtovné ze státní půdy. Jak naznačuje minulý čas, ani v 18. století již zřejmě pachtovné, tedy produkce ze státní půdy, netvořilo v evropských státech významný příjem veřejného rozpočtu, dnes již se s pojmem pachtovného z půdy či pozemků nesetkáme. Smith byl ve své době pro prodej pozemků patřících státu. Ty byly totiž jakožto korunní statky špatně obdělávané. To je pochopitelné – při obhospodařování státní půdy (a i majetku obecně) jistě nemají lidé takovou motivaci jako když pracují na půdě vlastní a mají zájem na tom, aby jejich výnosy byly co nejvyšší. „Kdyby se byly korunní statky dostaly do soukromých rukou, byly by bývaly za několik let pěkně zvelebeny o obdělány. Zvýšením jejich produkce zvýšil by se v zemi počet obyvatelstva, protože by se zvětšil důchod obyvatelstva a jeho spotřeba. Takto však státní půda přináší minimální výnosy, kdežto jejím prodejem by stát získal finance, které by mohl ihned dále používat. „A za několik málo let by mu pravděpodobně přinášela další příjem.“ (Smith, 1958, str. 390)"