1) Úvod
2) Neklidné děti a jejich výchova
3) Můj názor a postoj autora
4) Závěr

Pohybový neklid, který má znaky poruchy, označujeme jako hyperaktivitu, hyperaktivní syndrom nebo hyperkinetický syndrom. Pohybový neklid je jedním z příznaků, které hyperaktivita zahrnuje. Další takové příznaky jsou např. krátké trvání pozornosti, vznětlivost a impulsívnost. Hyperaktivní děti se většinou neumí na nic dlouho soustředit, jsou roztěkané a jejich pozornost je kolísavá nebo krátkodobá. Mají sklony k výbuchům zlosti, reagují zbrkle, často nedokončí činnost, kterou začali a nadšeně se vrhají do jiné.
Některé hyperaktivní děti trpí různými zvláštními potížemi a nedostatky vnímání, zapamatování, hrubé i jemné motoriky. Soubor těchto nedostatků spojených s hyperaktivitou, se u nás často označuje diagnózou lehká mozková dysfunkce (LMD) nebo minimální mozková dysfunkce (MMD). Pro učitele i rodiče jsou nejnápadnější potíže dítěte ve psaní. Písmo bývá kostrbaté, neúhledné, každé písmeno jinak velké. Časté je úplné vynechání písmen ve slovech a slova při psaní bývají různě komolena. Odborně při těchto potížích užíváme termíny dysgrafie a dysortografie. Také se čtením mívají hyperaktivní děti problémy, odborně tuto poruchu nazýváme dyslexie.
Častým příznakem hyperaktivity je také zvýšená úrazovost, která bývá způsobena jak zbrklostí a neobratností dítěte, tak se zde projevuje i specifický nedostatek v signalizaci nebezpečí. Pro hyperaktivní dítě je podstatné to, co dělá teď a budoucnost pro ně nemá žádný význam, tudíž je zřejmé, že si následky svých činů vůbec neuvědomuje.

Přehledně zpracovaný rozbor knihy.