1.	Odezírání, technická část odezírání

2.	Soudobá metodika. Podmínky odezírání

3.	Strategie neslyšících při špatném odezírání

4.	Formy odezírání

5.	Stupně odezírání

6.	Odezírání u nás, výuka odezírání

7.	Typy odezírajících

8.	Pověry a mýty o odezírání

9.	Rozvoj zrakového vnímání u dětí

"Formy odezírání:
analytické – (Ně, přelom 19/20.st) základem faciální (facies – obličej) abeceda – každé hlásce odpovídalo postavení mluvidel, především úst, po počátečních úspěších se neosvědčilo

syntetické – (Be, Ně) globální odezírání, dítě se naučí jednoduché běžně užívané věty..., OK, dále se rozvíjelo

doplněné – (Dánsko) + prstová abeceda „artikulační abeceda“... Mund – Hand - systém (ústa, ruka, systém)

Stupně odezírání:
faciální (primární) – na základě častého opakování si ď spojuje pojem s tváří osoby, kt. si s ním povídá, využíváme zraku, zrakového vnímání, vytváří se přímé spojení mezi pojmem a faciálním obrazem urč. osoby, nejč. matky, ď se učí „odezírat“ jména členů rodiny, poznávat hračky, rozumět jednoduchým pokynům

lexikální – již v době kdy mluví, faciální obraz s konkrétním jevem a vnímáním artikulace, dochází k asociacím mezi faciálním zobrazováním slova (mluveného konkrétní osobou), proprioreceptivním vnímáním aritkulovaných hlásek a konkrétním jevem

integrální – komplexní forma, ď vnímá komplexně zrakem projev mluvící osoby a dokáže při pochopení obsahu doplnit, co se mu nepodařilo odezřít



Odezírání u nás:
– začalo se učit v našich ústavech souběžně se zaváděním orální metody (ve větší míře na Moravě) a to metodou analytickou...změna -) dostaly se praxe Malischovy a Herlinovy „mateřské metody“ a začalo se aplikovat odezírání syntetickou metodou


Výuka odezírání:
– výuka odezírání u prelingválně SP dětí raného věku
– výuka odezírání u žáků ve školách pro děti se zbytky sluchu a neslyšící
– výuka odezírání u nedoslýchavých
– výuka u dětí ohluchlých
– výuka u dospělých nedoslýchavých a ohluchlých


Podpůrné složky odezírání:
mimoslovní komunikace = gesta, dotyky, pohledy a další projevy
mimika – obličej musí být čitelný
gestikulace – přirozené posunky, nejčastěji ukazovací (pojď sem, tam je to), doprovodná gestikulace k obsahu sdělovaného (říkáme dítěti pojď a natahujeme k němu ruku)


Typy odezírajících:
1. typ vizuální – obraz mluveného slova vyvolá představu napsaného slova
2. typ motorický – na základě zrakového vjemu ústního obrazu mluvy zpřítomňuje kinestetické představy řeči
3. typ smíšený – oba typy v různém poměru

Dle E. Hubera:
1. typ totální – vychází z celkového ústního obrazu, klade větší důraz na obsahovou stránku komunikace
2. typ parciální – vychází více z detailu ústního obrazu a klade větší důraz na technickou stránku řeči
3. typ smíšený


Pověry a mýty o odezírání
1. Většina neslyšících lidí umí odezírat
2. Když neslyšící člověk neumí dobře odezírat, je to důrazem jeho nižší inteligence.
3. Od narození neslyšící děti se mohou naučit nová slova odezíráním.
4. Odezírání je pro neslyšícího člověka úspěšný způsob jak pozorumět mluvené řeči.
5. Když vidíme, že nám odezírající čl. nějaké slovo nerozumí, musíme mu toto slovo stále opakovat, dokud neporozumí.
6. Odezíráním nelze postřehnout vady výslovnosti.
7. Neslyšící člověk při odezírání nepozná, že na něj kříčíme.
8. Když chceme vědět, jestli nám odezírající čl. rozuměl, stačí se jej na to zeptat."

Otázka ke státnicím ze surdopedie.
Dokument čerpá z následující publikace:
Hádej, co říkám aneb Odezírání je nejisté umění (Věra Strnadová. - Praha : ASNEP, 2001. - 186 s.)