1.	Nastínění děje

2.	Charakteristika postav

3.	Hodnocení scénáristických řešení některých pasáží filmu.

" Stejně tak jako se tito lidé potkali odpoledne ve stejné hospodě, potkají se večer v jednom domě. To se mi zdá trochu jako scenáristický únik. Je to asi nejjednodušší cesta, jak protagonisty spojit do jednoho celku, ačkoli to vlastně nebylo nutné.
Olinka pak ke svému zděšení zjistí, že maminka na žádný sraz nejde. Nasype jí proto do kávy rohypnoly a až maminka usne, ustele je jí ve spíži. Během noci se opravdu Olince se Standou podaří provést svůj záměr. O patro níž se odehrává hlučný ženský večírek. Ona neidentifikovatelná parta žen se společně dívá na televizi a zároveň očekává výsledek Olinčina plánu. Herec s psycholožkou, respektive spíš psycholožka, se chystá k postelové akci, při které v závěru nešťastný herec selže a je ženou poslán pryč. V jiném bytě se „nepravý“ po výkonu své nové milenky cítí stále nespokojen, uchyluje se proto k drsnějším cestám. Tady mě nejvíc dojal herecký výkon Jaroslavy Pokorné v roli dívky, která poslušně, ale neuměle bije na rozkaz svého postelového partnere a vystrašeně mu říká „hajzle“.
Kromě Olinky a Standy se nikomu jinému plány příliš nevydaří a končí v tragikomické poloze. Protože noční příběhy postav jsou takřka neuzavřené, rozhodli se tvůrci filmu k poněkud jednoduché berličce, kdy nechali k ránu přejet opilého nešťastného herce dvojicí rozvážečů rohlíků."