1.

Úvod

2.	Co je to virus?

3.	Historie počítačových virů

4.	Rozdělení virů

4.1	Bootovací viry

4.2	Souborové viry

4.3	Makro viry

4.4

Červi

4.5	Trojské koně

5.	Antivirový software

6.

Závěr

7.

Rejstřík

8.	Použitá literatura

Novým trendem ve vývoji virů se stalo tzv. Sociální inženýrství. Ve zkratce jde o to, že některé viry vyžadují, aby je uživatel alespoň jednou spustil. Proto dokáží maskovat svojí pravou identitu a tváří se jako jiné soubory (viz informace v kapitole o trojských koních). Prvním takovým případem byl AIDS information Diskette. Ta obsahovala virus a návod na jeho instalaci, tím se získaly nejen informace o viru HIV, ale dokonce i počítačový virus, ne však virus v pravém slova smyslu, šlo o trojského koně.

V devadesátých letech se začala plně využívat technologie polymorfních virů, které vkládáním řádek, které vlastně nic nedělají, mění svou podobu, toto spojeno s myšlenkou šifrování kódu je dělá pro antiviry těžko detekovatelné. Nicméně v dnešní době už detekovatelné jsou celkem dobře a spolehlivě. Bulharský tvůrce virů Dark Avenger přinesl myšlenku subtlr damage - postupné poškozování. Pokud vir poškodí velké množství dat, hned na počátku útoku je objeven, zneškodněn a systém je obnoven ze zálohy. Při postupném poškozování je šance na objevení menší. Vir je tak spolu se systémem zálohován.

Od roku 1992 se na scéně začaly objevovat generátory virů. Chcete si udělat vir a neumíte programovat? Není problém, sežeňte si generátor virů, zadejte parametry, projevy a některé další vlastnosti, stiskněte GENERUJ a vir je na světě. Krásným příkladem takového viru je například Kurnikovová, který byl pravděpodobně generován programem VBSWG (VBS Worms Generator).

Skvěle zpracovaná práce, které se pro dané téma nedá po formální stránce nic vytknout. Některé pazáže jsou okopírované z jiných internetových serverů, ale autor se tím rozhodně netají. Práce je doplněna o obrázky a grafy.