1.	Kooperační a konfliktní princip verbální komunikace

2.	Manipulativní a persvazívní princip verbální komunikace

3.	Persváze jako komunikativní funkce výpovědi

4.	Komunikační role - Persuadér

5.	Komunikační kanál jako prostředek persváze a manipulace

6.	Jazyk jako nástroj persváze a manipulace

7.	Nonverbální a paraverbální prostředky persváze a manipulace

Persváze jako komunikativní funkce výpovědi

Hlavním z důvodů, proč v odborných jazykových publikacích není persváze uváděna jako jeden z druhů komunikativní funkce výpovědi, je nesnadnost lingvistického popisu tohoto jevu a do jisté míry i latentnost jazykových prostředků, které fungují jako jeho indikátory. Je totiž velmi těžké jednoznačně určit obecný vzorec komunikativní výpovědní formy pro vyjádření této KF. Není možné vymezit konvencionalizovanou VFo s funkčním potenciálem persváze, která nemá žádné konkrétní direktní ukazatele. Explicitní performativní formule persuasivní KF totiž nejenže neexistují, ba jsou většinou více či méně nežádoucí. Formule: „přesvědčuji tě“ je nemožná, „chci tě přesvědčit“ je sice možná, ale zřídka užívaná - spíše v případech, kde buď KF persváze nahrazuje KF příkazu; případně tehdy, je-li vztah persuadéra k výsledku persváze volný. Častější je formule „přesvědči se“, zde však jde již o explicitně vyjádřenou KF výzvy s latentním významem persváze. V případě persváze manipulativní je explicitní performativní formule nemožná, neboť tento druh KF je svou povahou výhradně latentní. Vymezení pojmu persváze je tedy spíše úkolem psychologie nežli lingvistiky, která pak zkoumá především základní jednotku stavebního materiálu persváze, tedy slovo.
S persvází jako komunikativní funkcí se setkáváme denně. Již od raného dětství se nás okolí snaží o něčem přesvědčit. Vždyť samo substantivum „přesvědčení“ naznačuje, že se zde jedná o jev, který nám není dán imanentě, nýbrž k nám přichází zvenčí. My jsme vždy v roli recipienta, který buď přijme nabízený názor, nebo nikoli. Persváze je vždy komunikací konfliktní. V případě nedogmatické a nemanipulativní persváze produktor přiznává recipientovi svobodnou vůli učinit ohledně předmětu persváze samostatné rozhodnutí, jde zde tedy stále ještě o komunikaci konstruktivní. Tento druh přesvědčování je ovlivňováním, při kterém se recipient pod vlivem persuadéra dobrovolně, zainteresovaně a zúčastněně ujišťuje o zdůvodnitelnosti nějakého stanoviska.
Co se manipulativní komunikace týče, představuje extrémní pól persváze. Zde totiž jde ze strany mluvčího o čistě utilitární záležitost - produktor chce za každou cenu získat z komunikace nějaký prospěch na úkor svého komunikačního partnera. To je případ, kdy se komunikace stává destruktivní, konfliktní, konfrontační. Obvyklými taktikami produktora jsou v případě manipulativní komunikace polopravda, předstírání, úmyslná dvojznačnost a časté používání frází. Tyto postupy se pak dají označit jako verbální podvod, v krajním případě verbální terorismus.
Ne vždy však musí manipulace probíhat takto dramaticky. Zřejmě nejběžnější její formou je zdánlivě nenásilné nepřímé donucování. To pak vychází z psychické potřeby recipienta zachovat si před produktorem i sebou samým zdání určité lidské hodnoty, jejíž složky by mohly být odmítnutím produktorova stanoviska popřeny. Člověk má sice možnost volby, ale v takových případech přijetí protikladné alternativy ztěžují rozličné zastřené způsoby psychického nátlaku. Například jestliže persuadér při předkládání svého názoru vychází z dilematu „chápeš - nechápeš“, přesvědčovaný odmítáním jeho stanoviska jakoby zároveň přiznával, že je nechápavý.
Vrcholným projevem manipulativní komunikace pak je jev nazývaný „brainwashing“, jehož prostřednictvím mění recipient nejprve své myšlení a cítění, aby posléze změnil i své chování. Cílem brainwashingu je vnucení umělé identity recipientovi a jeho psychická závislost na produktorovi. Brainwashing probíhá ve třech fázích. Cílem první z nich je zničit referenční rámec, jehož prostřednictvím člověk rozumí sobě a svému okolí. V druhé fázi dostává recipient novou identitu. Ve fázi třetí je tato identita neustále posilována, recipient se nezřídka stává sám persuadérem, a to podle zákona, že nové názory se upevňují rychleji, snažíme-li se o nich někoho přesvědčit. Tyto tři stupně brainwashingu však musí být prováděny v neustálém koloběhu. Svět takto uměle vytvořený totiž kontrastuje se světem přirozeným natolik, že je nutné obraz o něm stále znovu re-utvářet, aby se nerozpadl.

Skvěle zpracovaná práce.