Nejslibnějším prvkem v nanotechnologii je uhlík. Uhlík se na Zemi vyskytuje ve dvou modifikacích – jako diamant, ve kterém je uhlík čtyřvazný a vytváří nesmírně pevnou strukturu, a jako tuha, ve které je uhlík třívaný a vytváří šestiuhlíkovou mřížku, kde působí slabší vazby. V roce 1985 zjistil britský chemik Harold Kroto, že ve vesmíru existuje ještě jedna forma uhlíku, kterou se také brzy podařilo připravit v laboratoři. Molekula této modifikace uhlíku je nejčastěji tvořena 60 atomy uhlíku a má tvar jako fotbalový míč (pravidelně se střídají pěti- a šestiúhelníky). Tato modifikace nese chemické označení C60 a říká se jí buckyball (název je odvozen od architekta Buckminstera Fullera). Za tento objev získal Harold Kroto a jeho kolegové Robert Curl ml. a Richard Smalley Nobelovu cenu v roce 1996. Buckyball má i některé vlastnosti společné s fotbalovým míčem, je velmi pružní, při stlačení se deformuje a při uvolnění se vrátí do původního tvaru, velmi rychle rotuje. Tyto molekuly mají velice slibnou budoucnost – mohou se používat ve filtrech, na které se budou vázat škodlivé látky, mohou se použít ve velice výkonných mikroskopech, které umožní vidět povrchy molekul, jako mazadla a dokonce prokazují i supravodivé vlastnosti. Firma Xerox patentovala technologii, která umožní větší rozlišení kopírek a laserových tiskáren. Molekuly buckyballs se vyskytují v přírodě, vyskytují se například i v plameni svíčky (jejich spalování tvoří žluté světlo plamene).

Práce se má více méně podobu eseje. Autor čerpal převážně ze internetu, k čemuž se přiznává.