1.

Úvod

2.	Poloha Irska a základní charakteristika

3.	Přírodní poměry

3.1

Horopis

3.2

Podnebí

3.3

Vodopis

3.4	Rostlinstvo a živočišstvo

4.	Obyvatelstvo a náboženství

5.	Státní zřízení a hospodářství

5.1

Ostatní

6.	Kultura Irska

7.	Stručný historický přehled

8.	Turistická část

8.1

Dublin

8.2

Cork

8.3	Další zajímavá místa

9.	Severní Irsko

9.1	Základní charakteristika

9.2	Dějiny konfliktu- organizace

9.3

Belfast

10.	Závěr a seznam literatury

Úryvek z práce:
"8.) Turistická část

Dublin

Hlavní město irské republiky leží v nížinaté oblasti na východním pobřeží Irska, při ústí řeky Liffey do Irského moře.
Průměrná denní teplota vzduchu se pohybuje v Dublinu kolem 8 °C v lednu
a 19 °C v červenci. Průměrná nadmořská výška města dosahuje pouhých 20 m, nejnižším bodem je hladina Dublinské zátoky.
Historická část města zaujímá plochu 5 km2 , samotné město 115,6 km2 a celá konurbace (hrabství Dublin) dokonce 925 km2.
V roce 1660 zde žilo 8000 osob a poté počet obyvatel prudce rostl. Vrcholu dosáhl v roce 1979 celkovým počtem 544 000 osob. Postupným stěhováním obyvatel do satelitních měst se jejich počet mírně snižuje a v roce 1991 dosáhl počtu 503 000 osob. V aglomeraci tehdy žilo 916 000 osob, což představovalo 26 % obyvatel země.
Anglické jméno města se odvozuje ze staroirského dubh- linns, významem tmavá tůň, což byl původní název dolního toku řeky Liffey. Irské jméno Baile Átha Cliath v překladu znamená město u vrbového brodu. Ve znaku Dublinu jsou tři městské brány, každá z nich má tři věže se šlehajícími plameny. To symbolizuje historickou obranu města pomocí ohně.


Historický vývoj města

Již ve středověku připomíná město zeměpisec Ptolemaios. V 5. století zde sv. Patrik šířil
křesťanství. V té době již Keltové začali splývat s původními iberskými kmeny. V 9. století přicházejí norští a dánští Vikingové a podařilo se jim Dublin dobít roku 832.
Původní keltská osada se vyvinula v opevněný přístav, který se stal důležitým střediskem tzv. normandského království dublinského. Vikingy se z města podařilo definitivně vytlačit až po roce 1170. Od té doby zde vládli angličtí králové. Byla postavena katedrála sv. Patrika a hrad. Dublin byl však hlavním městem pouze pro úzký pás na východní straně ostrova.
Ve 14. století prožívá město rozšíření, většina předměstí však byla zničena požáry. Závěr století je poznamenán válkou Irů s Angličany a město upadá.
V 16. a 17. století se Irové vzbouřili proti anglické nadvládě. Všechna povstání však byla poražena. Zásluhou krále Jakuba II. zasedá v Dublinu od roku 1698 pravidelný irský parlament.
V 18. století Dublin prosperuje. Staví se nové budovy, např. parlament, radnice a knihovny. Je renovován hrad, ulice jsou rozšířeny a osvětleny, je budována kanalizace. Dublin si získal v tomto století dominantní postavení.
Po unii Irska s Velkou Británií byl parlament v Dublinu zrušen. Naproti tomu náboženská tolerance, smíření s katolíky (1829), vedla k zakládání mnoha katolických kostelů.
V roce 1916 došlo k dalšímu povstání proti Angličanům. Byla vyhlášena Irská republika, povstalci však byli poraženi. Pod nátlakem národněosvobozeneckého hnutí přiznala britská vláda katolickému Irsku roku 1921 statut dominia. Dublin se stal hlavním městem Svobodného irského státu následující rok.
Během druhé světové války bylo Irsko neutrální, ale přesto byl Dublin bombardován německým letectvem (1941).
V roce 1949 byl Svobodný irský stát přejmenován na Irskou republiku.
Dublin je hlavním městem, sídlem prezidenta, parlamentu a vlády.

Dnešní vzhled města

Katedrála sv. Patrika v Dublinu


Řeka Liffey rozděluje Dublin na dvě téměř stejné části, jižní a severní. Jsou spojeny devíti silničními a dvěma železničními mosty. Severní část je rovinatá, jižní mírně pahorkovitá. Proto také byla ve středověku využita pro stavbu opevněného města.


Dublinský hrad tvoří historický střed města. Současné podoby nabyl stavebními úpravami v 18. století. Dnes louží jako justiční palác.
Západně od hradu se tyčí Christ Church, jižně od ní stojí katedrála sv. Patrika, přestavěná po požáru ve 14. století. Je tu hrobka Jonathana Swifta, děkana katedrály, který se proslavil jako novinář a spisovatel."