1.	Vymezení základních pojmů z teorie literatury pro děti a mládež

2.	Specifičnost literatury pro děti a mládež

3.	Stupně čtenářského věku

4.	Vývoj světové umělé pohádky

5.	Povídka v dětské literatuře

6.	Příběhová próza ze života dětí

7.	Dobrodružný román, charakteristika žánru, typologie

8.	Próza s dívčí hrdinkou

9.	Próza s chlapeckým hrdinou

10.	Próza s přírodní tématikou

11.	Historická próza v literatuře pro děti a mládež

12.	Tradiční poezie pro děti a mládež

13.	Moderní poezie pro děti a mládež

"6. Příběhová próza ze života dětí
= příběhová próza s dětským hrdinou
Většinou mají kolem 100 stran
Hrdiny dělíme na:
 Akreditační hrdina
- zábava, odreagování (Bylo nás pět)
- hrdinou může být i antropomorfizované zvíře (Ferda Mravenec)
 Imitační hrdina
- dítě má snahu jej napodobovat
 Identifikační hrdina
- pro dítě je vzor, ideál, často nedosažitelný
 Referenční hrdina
- nabízí typy řešení, reference = zprávy o řešení
 Problémový hrdina
- malý zločinec, řeší problémy ve svém životě

Hrdinové od přelomu 19. a 20. století
Franta Župan – Pepánek Nezdara
F. Háj – Kája Mařík (identifikační hrdina)
J.V.Pleva – Malý Bobeš
Václav Řezáč – první dětské detektivky – Poplach v Kovářské uličce; Kluci, hurá za ním
František Langer – Bratrstvo bílého klíče

Četbu ovlivňoval skauting, čtenářské kluby  Jaroslav Foglar: Hoši od Bobří řeky
Zábavné knížky - Karel Poláček: Bylo nás pět (akreditační hrdina)
Sportovní knížky – Eduard Bass: Klabzubova jedenáctka (akreditační hrdina)
Po 2. světové válce – Bohumil Říha: Honzíkova cesta (dobově podmíněna); J. Ryska: Dědeček, Kylián a já; Ota Hofman: Útěk (problémový hrdina)
Od 70. let autoři přivádějí dětského hrdinu do neobvyklých až tabuitovaných situací → objevují se: alkohol, drogy, smrt, hádky, nový partneři rodičů, oddělení od rodičů ...
Dětské prózy s dětským hrdinou referenčním (přitažlivost, autentický život)
Pravděpodobný příklad → orientace v dětském světě
Rysy:
- přináší dětem autentický problém, konflikt, který stojí za to řešit, tedy i o něm číst; problém musí být přiměřený věku dítěte
- obětování kontinuity příběhu, segmenty kvůli délce (do 100 stran), sekvenčnost, segmenty musí navazovat
- většinou psáno v ICH formě (1. osobě – já), přijatelnější pro děti, s hrdinou se lépe identifikuje
- soustředění na mladšího čtenáře do 12 let
- panelovost – tématický stereotyp – neprospěch ve škole, neúspěch ve sportu, nějaký problém a následné jeho řešení
Markéta Zinnerová: Tajemství proutěného košíku; Indiáni z Větrova
M. Drýjverová: Táta k příštím Vánocům
P. Křenek: Lukášova naděje (alkohol)"