1.	Očkování - vakcinace

2.	Typy očkovacích látek

3.	Způsob aplikace

4.	Organizace očkování – očkovací kalendář.

"Úspěšné očkování závisí na povaze infekčního mikroorganizmu. Jedná-li se o mikroorganizmus s extracelulárním působením, pak protilátky bývají nejúčinnější adaptivní imunitou. Naopak v případě intracelulárně působícího patogenu svou významnou roli v obraně před takovou infekcí hrají zejména cytolytické CTL buňky.

Inaktivované celobuněčné vakcíny obsahují patogeny, které jsou usmrceny a jsou zbaveny schopnosti replikace v hostitelském organismu. Patogeny jsou inaktivovány tepelně nebo chemicky. Inaktivované vakcíny dobře indukují humorální imunitní odpověď, a proto jsou vhodné zejména pro prevenci infekce extracelulárními mikroorganizmy. Jejich příkladem může být vakcína proti choleře, dávivému kašli, chřipce, vzteklině, dětské přenosné obrně (IPV) a virové hepatitidě typu A.

Živé atenuované vakcíny obsahují živé mikroorganizmy v nepatogenní formě, které se získávají např. několikerým pomnožením patogenního organismu za zvláštních podmínek ve specifické buněčné kultuře. Kromě oslabení patogenního kmene mikroorganizmu se v některých případech využívá také přímo kmen mikroorganizmu, který je pro člověka nepatogenní. Příkladem atenuovaných očkovacích látek je BCG vakcína, vakcína proti dětské přenosné obrně (OPV), proti příušnicím, zarděnkám a spalničkám.

Subjednotkové vakcíny obsahují pouze určitou složku patogenní částice, která vyvolává imunitní odpověď a má imunizační vlastnosti.Vakcíny proti virus vakcínie, bakulovirus, E.coli, Salmonella.

Subjednotkové vakcíny získané přirozenou izolací
Příkladem je vakcína proti meningokokovým onemocněním, hemofilovým onemocněním (Hib), pneumokokovým onemocněním, tetanu a záškrtu, chřipce apod."