1) Základní pojmy
2) Zdroje lékařské etiky
3) Vztah lékaře a pacienta v kontextu právních norem

Etika má svůj původ v řeckém slově „ etos “ cože v češtině znamená „ zvyk, mrav, obyčej “. Dříve byla nazývána mravovědou, praktickou filozofií, nebo také dobrovědou.
Etika je teorií mravnosti a jako pojem je nadřazena morálce .Obecně lze konstatovat, že etika ustanovuje , co jest právem a co jest nemravné, přičemž někdy platné názory mravní příčí se názorům správným – vždy je velmi důležité rozlišovat mezi mravními postuláty a mezi právními zákony. Zatímco etika respektuje dilematické situace , právní zákon dbá o jednoznačné postuláty. Shoda mravní normy a legislativní zákonné úpravy se nazývá legalita.
Vývoj etiky je totožný s vývojem filozofie.
Z historického hlediska má zásluhu na vytvoření etiky , jako vědy o jednání lidí ve společnosti, zejména Aristoteles, viz. např. jeho dílo Etika Nikomachova. V Řecku bylo mravné vše, co vedlo k lepšímu životu na tomto světě, a tak lze etiku vnímat jako praktickou filozofii reprezentující vztah člověka ke světu.

Přehledná práce.
Obsahuje použitou literaturu.