1) Osobnost dítěte s poruchami chování
2) Podklady vzniku poruch chování
3) Vymezení poruch chování
4) Diagnostika
5) Klasifikace F.90.1
6) Jednotlivé dílčí poruchy chování
7) Znaky lidí s tendencí k poruchám chování

1. Asociální.
Lze sem zařadit i disociální, pokud jsou vázány na starší školní věk, důležitá je motivace, provedení, dopad.

A. Závislost.
Je velmi zásadní (viz etopedie 2hý ročník). Dnes už nemůžeme tvrdit, že by šlo o problém revolty v období dospívání. Problematika se posouvá – Gamblerství – ne každý kdo hodně hraje je závislý.

Společenské poruchy – vidina rychlého snadného zbohatnutí vně reality, výhry v reálu
Ve škole – důsledek je ztráta motivace ke školní práci. další riziko je potřeba hrát (i droga) se stává důležitější než vztahy – je nesmysl myslet si, že si ten člověk pomůže sám. Vždy potřebují odbornou pomoc.
Učitele často mate, že se s tím setkávají i u nejlepších žáků.
Prevence – nabídka volnočasových aktivit.

B. Sebepoškozování, sebevražedné pokusy.
Často děti bez opory, které se chtějí „připomenout“ rodičům, cítí se odmítané nebo i psychická porucha.
Neomezuje se na určité typy dětí. Nejméně u ml. školního věku, nejvíce mezi 13-19.
Většinou se objevují dlouhodobé rodinné problémy, tlak ve škole, na pracovišti, konflikt se zákonem, rozvod, zneužívání drog, alkoholu.
Výzkum z roku 1996 – rodič s dospívajícím potomkem komunikuje adekvátním způsobem v průměru 7 minut týdně.

Výzkumy v severských státech (1990). Motivy – neschopnost vyřešit problémy, touha odčinit skutek, touha znovu se setkat s blízkým, manipulace s druhými (vydírání), odplata za opuštění, touha se zabít zaměřená x sobě samému, psychóza či rozpad.
Signály – přímé vyhrožování sebevraždou, předchozí pokusy o sebevraždu, dlouhodobé deprese, náhlý přechod k euforii, náhlá změna přátel, nervozita, útěky z domova, náhlé nezodpovědní chování, psaní poslední vůle, zbavování se cenných předmětů, často psaní o smrti (poezie, próza).

Přehledná práce.
Není uvedena použitá literatura.