1.	Pojem kapitálová struktura

2.	Uživatelé informací o kapitálové struktuře podniku

3.	Členění kapitálové struktury

4.	Zásady při řízení kapitálové struktury podniku

5.	Faktory ovlivňující kapitálovou strukturu podniku

6.	Obecná pravidla financování podniku

6.1	Horizontální pravidla financování kapitálové struktury

6.2	Vertikální pravidla financování kapitálové struktury

"6.1 Horizontální pravidla financování kapitálové struktury

Horizontální pravidla hodnotí vzájemné vztahy mezi složkami aktiv a pasiv. Nejčastěji zmiňovaným je zlaté bilanční pravidlo.
Toto pravidlo požaduje, aby investiční majetek byl pokryt vlastním jměním podniku, respektive v širším pojetím dlouhodobě vázaný kapitál má být také dlouhodobě profinancován. Lze ho ještě dále rozvinout například tak, že k investičnímu majetku jsou přidány ještě dlouhodobě vázané části oběžného majetku (např. minimální úroveň surovinových zásob). Zbytek je potom možné profinancovat krátkodobě. Toto pravidlo se tudíž týká časového souladu jednotlivých položek aktiv a pasiv. Proto by doba, po kterou může podnik disponovat kapitálem, měla být shodná s dobou, na kterou podnik potřebuje majetek podniku, jenž je tímto kapitálem krytý. Dodržováním této relace by se měl podnik vyhnout problémům nedostatečné likvidity a problémům s finanční a hospodářskou stabilitou.
Pokud by docházelo k financování dlouhodobého majetku z krátkodobých zdrojů, musel by podnik během životnosti majetku několikrát žádat o nové úvěry či emitovat nové krátkodobé obligace, protože přeměna dlouhodobého majetku na peníze přesahuje splatnost krátkodobých zdrojů. Mluvíme o tzv. podkapitalizování společnosti. K tomu poměrně často dochází v období expanze podniku, kdy společnost prudce rozšiřuje výrobu a prodej, čímž rostou jeho aktiva (zásoby, pohledávky i investiční majetek), která nejsou kryta potřebnými finančními zdroji. Podnik se pak zadlužuje u svých dodavatelů a může se dostat až do platební neschopnosti. V opačném případě hovoříme o tzv. překapitalizování společnosti, které je pro podnik neefektivní. Je tomu tak proto, že cena dlouhodobého kapitálu jak cizího, tak i vlastní-ho, bývá pro podnik vyšší, než cena kapitálu krátkodobého. Proto tam, kde nehrozí finanční obtíže, je výhodnější používat krátkodobý kapitál.

6.2 Vertikální pravidla financování kapitálové struktury

Vertikální pravidlo hodnocení kapitálové struktury se týká jen skladby kapitálu - - nemá tedy žádný vztah k majetku resp. použití finančních prostředků. Říká, že vztah vlastního a cizího kapitálu by měl být 1:1 - tzn., že vlastníci by měli přispívat alespoň tolik jako věřitelé. Takto naformulované od reality značně odtržené pravidlo financování kapitálové struktury nelze ovšem brát jako dogma, jež platí vždy a za všech okolností. Nízký poměr vlastních zdrojů na celkových zdrojích podniku může být považován za jeho určitou finanční slabost a ohrožení jeho stability. Pokud ale podnik dokáže vytvořit dostatečné zdroje potřebné ke splácení nejen úvěrů, ale i vysokých finančních úroků, nemusí nízký podíl vlastního kapitálu nutně znamenat pro účetní jednotku žádné ohrožení.
Tento přístup v zásadě vychází z hodnocení věřitelského rizika. Pokud se vlastníci podniku podílejí na celkovém financování menší částí celkového investovaného kapitálu, nesou přirozeně věřitelé s větším podílem na financování podniku i vyšší část podnikatelského rizika. To může vést k obtížím při získávání dodatečných úvěrových zdrojů, neboť věřitelé při překročení určitého limitu zadluženosti buď odmítnou poskytnutí úvěru nebo jej poskytnou za méně výhodných podmínek pro daný podnik.
Do hry však dále vstupuje celá řada dalších faktorů - jako příklad lze uvést makroekonomickou situaci či společenské konvence v té či oné zemi. (Uvádí se, že vyšší podíl financování kapitálu pomocí vlastních zdrojů je obvyklý v kontinentální Evropě, zatímco pro japonské podniky platí spíše opak).
V našich podmínkách se často vyskytují podniky s extrémně vysokým podílem cizích zdrojů, u kterých výpočet poměrových ukazatelů prakticky ztrácí na významu. Typickým jevem jsou společnosti s ručením omezením často jen s minimální, zákonem stanovenou výší základního jmění (dnes 100 000 Kč, od 1.1.2001, kdy vejde v platnost novela obchodního zákoníku 200 000 Kč) a mnohamiliónovými dluhy."

Vysoká škola ekonomická v Praze, Fakulta financí a účetnictví.