1.	Trendy ve vývoji finančních trhů

1.1.	Restrukturalizace bank a finančních institucí

1.2.	Sekuritizace

1.3.	Finanční inovace

1.4.	Internacionalizace finančních trhů

1.5.	Institucionalizace

1.6.	Integrace finančních trhů

1.7.	Intelektualizace

1.8.	Reforma burzovních systémů

2.	Budoucnost světových finančních trhů

3.	Pozice MMF a SB

4.	Jsou penzijní fondy řešením?

"2. Budoucnost světových finančních trhů

Jak budou vypadat budoucí světové finanční trhy? Predikovat můžeme s jistotou, že budou doopravdy “světové“. Kromě internacionalizace budou nadále pokračovat trendy sekuritizace, institucionalizace, intelektualizace a nikdo nepochybuje ani o pokračující modernizaci burzovních systémů. Očekává se navýšení celosvětové nabídky a poptávky po akciích. Zejména pod vlivem faktorů demografických změn, privatizačních programů a růstu globálních investic jako celku.
Věnujme se jednotlivým faktorům. Demografickým faktem je stárnutí populace ve vyspělých zemích. I u nás je zcela patrná nutnost restrukturalizace penzijního systému. Úspory budou rozhodně více než méně směřovat do penzijních fondů, které již nyní ovládají velmi podstatnou část kapitálu (viz výše odstavec 1.5.). Následkem bude i větší sekuritizace (tedy menší závislost na tradičních úvěrových smlouvách) pohybu světového kapitálu.
Obchody s akciemi převáží objemově nad obchody s obligacemi a v důsledku snahy o diverzifikaci rizika se bude nadále rozvíjet obchod se zahraničními akciemi. Tento obchod bude podpořen masivními privatizačními programy a lze možná očekávat vytvoření celosvětového akciového trhu.
Trend rozvoje obchodů s akciemi je jasně prokazatelný empiricky. Podle Euromoney 1994 byla celková hodnota mezinárodních emisí akcií v roce 1983 2 mld. $, zatímco o deset let později již 38 mld. $.
Protože penzijní fondy jsou zmíněny jako poměrně mladý, nicméně velice významný faktor působící na finančním trhu, věnujme jim bližší pozornost. Poměr důchodců k aktivní populaci vyčíslujeme pomocí tzv. “ukazatele závislosti“. Na počátku 90. let byl v EU roven 21%. Ovšem při vývoji shodném s dnešním jeho hodnota kolem roku 2050 bude již 40%. Takový podíl starší populace neznamená pouze vyšší náklady na důchodové platby, ale jde ruku v ruce s vyššími náklady na zdravotnictví. Nejvhodnější pravděpodobně je řešení ve formě privátního penzijního pojištění. To již funguje např. v USA, Velké Británii a Chile (chilský model byl již použit jako vzor pro reformu v Mexiku a Peru, údaj z roku 1994). Oproti tomu státy používající průběžný systém financování se dostávají již dnes do vážných potíží. Tuto funkci státu minimálně částečně bude muset převzít privátní sektor.
Největší úlohou státu při tomto přechodu bude zajištění minimálního důchodu dosažitelného pro všechny a v přechodové fázi zajištění těch, kteří si v novém systému nestihnou naspořit, tedy paralelní fungování starého i nového systému.
Investiční i penzijní fondy se začaly chovat globálně a za účelem dosažení dodatečného výnosu a diverzifikace rizika investují do zahraničních finančních instrumentů. Narůstají i investice do nově vznikajících trhů. Zde je ovšem nutné počítat s jejich nízkou likviditou a vysokým rizikem. Nicméně oproti tomu mohou poskytnout nadprůměrné výnosy."