1.	Historie vývoje marketingu

2.	Význam marketingu

3.	Obsah marketingu

4.	Prostředí marketingu

5.	Organizace marketingu v podniku

a) Vlivy vnitřní
b) Vlivy vnější

6.	Marketingový výzkum

a) Zjišťování údajů
b) Sekundární údaje
c) Externí údaje
d) Pozorování
e) Průzkum
f) Experiment

7.	Marketingové strategické plánování

a) Cíle organizace Předmět podnikání Určení strategie Alokace zdrojů
b) SWOT
c) Analýza síly a slabosti firmy
d) Předmět podnikání
e) Portfolio analýza
f) Portfolio firmy můžeme znázornit v matici, ve které můžeme předmět podnikání firmy
g) Analýza BCG
h) Analýza GE

8.	Faktory určující atraktivitu podnikání

a) Určení strategie
b) Oblast výroby
c) Alokace zdrojů
d) Strategická podnikatelská jednotka

9.	Trh a cílený marketing

a) Pojem trhu a jeho členění
b) Segmentace trhu
c) Tržní zacílení
d) Tržní umístěníÍ

10.	Výrobek a jeho životní cyklus

a) Výrobek a jeho charakteristika
b) Spotřební zboží
c) Kapitálové statky
d) Výrobní sortiment
e) Značka výrobku
f) Obal
g) Služby
h) Vývoj výrobku
i) Výběr
j) Podnikatelská analýza
k) Rozvoj výrobku
l) Testování na trhu
m) Komercializace
n) Životní cyklus výrobku
o) Uvedení výrobku
p) Fáze růstu
q) Zralost výrobku
r) Fáze úpadku
s) Odchylky v životním cyklu výrobku

"Alokace zdrojů

Alokace, tedy rozdělení zdrojů je závěrečnou fází strat. plánování. Zdroji rozumíme především finanční prostředky. Většinou firma nemá k dispozici dostatečné finanční prostředky a proto se v této fázi zabývá dvěma základními otázkami:
• Jak a odkud finanční prostředky získá (vlastní či cizí zdroje)
• Jak prostředky přerozdělí v souladu se zvolenou strategií na roz¬voj předmětu svého podnikání
První otázka týkající se naplánování a zajištění finančních zdrojů je problémem finančního managementu. Podkladem rozhodování ve druhém případě jsou především tyto kritéria:
1. velikost investic do příslušného předmětu podnikání,
2. návratnost vložených prostředku,
3. velikost rizika

Jestliže firma nemá finanční prostředky musí přehodnotit své cíle.

Strategická podnikatelská jednotka
U větších a velkých firem, u kterých existuje široká škála podnika¬telských aktivit, dochází k rozdělení a delegování pravomoci a odpo¬vědnosti při strategickém plánování na nižší stupně. Ty také organi¬začně lépe vyjadřují předmět podnikání organizace. Stupně můžeme na¬zvat strategickými podnikatelskými jednotkami (strategic business unit – SBU). Určení jednotky není jednoduché. Může jí být divize, výrobková linie uvnitř této divize nebo jednotlivé výrobky. Obecně ji můžeme definovat jako část firmy, která má své vlastí cíle, vlastí stratg. plánování a samostatně provádí mark. operace. Je za¬měřena na určitý trh a má rozhodovací volnost zejména v těchto ob¬lastech:
• co bude vyrábět
• jak bude výrobky distribuovat
• kdy se budou uskutečňovat rozhodnutí jejího vedení
• ve výběru svých dodavatelů
Při rozhodování o alokaci zdrojů půjde zejména o problém nejvyššího managementu firmy (korporativního vedení). Na základě analýz roz¬hodne o atraktivnosti jednotlivých strat. jednotek o tom, kolik pro¬středků každé jednotce přidělí, tedy rozhodne v jaké výši budou fi¬nancovány. Strategické plánování činnosti SBU probíhá tak, že jed¬notky mají velkou pravomoc, ale také odpovědnost ve stanovení vlast¬ních cílů, volby vlastního portfolia a strategie. Volba však vychází z korporativního strateg. plánování, stejně jako alokace zdrojů mezi jednot. divizemi a SBU probíhá na základě korporativní strategie a rozhodnutí vedení společnosti. Někdy také dochází k změnám které nás nutí vytvořit novou strategii (rušení duty free shopů). Musíme hle¬dat nové cílové trhy a změnit charakter a vybave¬nost obchodů.

Trh a cílený marketing

Trh je mechanismem, který je schopen koordinovat a řídit složité ekonomické vztahy a procesy probíhající ve společnosti.

Pojem trhu a jeho členění
Trh je tvořen těmito subjekty:
 Domácnosti, které vystupují na trhu zboží a služeb jako kupu¬jící. Na druhé straně i jako prodávající. Domácnosti jako vlast¬níci výrobních faktorů (práce, půdy a kapitálu) je prodávají podnikům a za získané peněžní důchody nakupují výrobky a služby potřebné pro uspokojení svých potřeb.
 Podniky jsou subjekty, které vyrábí zboží za účelem prodeje. Vy¬stupují na trhu jako prodávající i kupující. Cílem je dosažení zisku.
 Stát vstupuje na trh jako specifický subjekt. Cílem je ovlivňo¬vání trhu. Může jej uskutečňovat jako prodávající (státní pod¬niky) i jako kupující (státní zakázky).
Podle množství druhů zboží, které na trhu sledujeme, rozlišujeme trh dílčí a agregátní. Dílčí trh se týká jediného druhu zboží (trh auto¬mobilů). Adregátní je trhem veškerého zboží.
Z hlediska územního i věcného rozlišujeme trh místní, který je cha¬rakterizován nabídkou místních, krajových tradičních produktů. Po¬stupným prohlubováním dělby práce vzniká trh národní a specializací nejen v rámci republiky vzniká trh mezinárodní nebo světový.
Podle toho, co je předmětem koupě a prodeje, členíme trh na:
 Trh výrobků a služeb (trh produktů);
 Trh práce, půdy a kapitálu (trh výrobních faktorů);
 Trh peněz (související s trhem kapitálu).

V market. chápání je trh souhrnem všech skutečných a potenciálních kupujících. Velikost trhu potom závisí na počtu kupujících, kteří musí splňovat tři podmínky. Mají zájem o určité zboží, mají peníze a mají možnosti si výrobek koupit."

Práce má několik nedostatků ve struktuře textu. Jeho členění je chvílemi nejasné, viz. poněkud zmatený obsah. Práce je doplněna i o několik nákresů.