1.	Devizový trh

2.	Obchody na devizovém trhu

3.	Devizové obchody bank (charakteristika hlavních druhů termínových obchodů, spekulace, hedging)

4.	Směnárenské obchody

5.	Problematika stanovení kurzu měny

6.	Vliv depreciace a apreciace na vývoz a dovoz

7.	Hospodářská politika státu a její cíle, základní oblasti hospodářské politiky

8.	Vnější obchodní politika – typy, nástroje, bilance

9.	Nový model prodeje

10.	Strategické řízení

"1) DEVIZOVÝ TRH
- devizové obchody – provádějí se bankami na specializovaných místech, tj. devizový trh
- devizový trh – místo, kde se soustřeďuje nabídka a poptávka po cizí měně a vytváří se zde směna cizí měny, tj. měnový kurz
- devizový trh není trhem úvěrovým čili nevznikají mezi subjekty žádné úvěrové vztahy, dochází zde pouze ke konverzi (přeměně) jedné měny v druhou měnu a úvěry v cizích měnách je možné čerpat, ale na jiném trhu (čerpají se na mezinárodním finančním trhu)

- devizový trh existuje ve 2 formách:
- organizovaný – kupující a prodávající se setkávají anonymně v určitou dobu a na určitém místě – burza (London, Tokio, New York, Zürich), obchod probíhá za standardních podmínek a za cenu, která v tu chvíli převládne na trhu
- neorganizovaný – obchody se uzavírají přímo po telefonu nebo elektronicky, podmínky obchodu jsou věci dohody, tzn. Trh přes přepážku (OTC) – Over the Counter

Cizí měna může mít formu:
- valuty (bankovky a mince)
- devizy (pohledávky znějící na cizí měnu a jsou vedeny na účtech)

SUBJEKTY DEVIZOVÉHO TRHU
- obchodní banky vstupují na devizovém trhu jako:
o zprostředkovatelé služeb pro svoje klienty, aby pro ně zprostředkovaly platební styk, popř. aby pro zajistily směnárenské služby
o sami na svůj vlastní účet, kdy provádějí různé devizové operace s cílem dosáhnout zisku z kurzových nebo úrokových rozdílů nebo se snaží o optimalizaci svých devizových rezerv z hlediska jejich ziskovosti, likvidity, rizika
- centrální banka je zodpovědná za vnitřní stabilitu měny a jednak za udržení vnější stability měny (stabilní kurz měny)
o vstupuje jen tehdy, když intervenuje, když chce udržet stávající kurz
- firmy (podniky) – nikdy na trh nevstupují přímo, ale vždy přes nějakého prostředníka, kterým je zpravidla banka
o firmy potřebují devizový trh pro uskutečnění devizových plateb, ale i pro zajištění se, hlavně u zahraničních pohledávek a závazků kvůli úrokovému riziku
- nebankovní finanční instituce (pojišťovny, penzijní či jiné fondy) vstupují na devizový trh ze stejných důvodů jako firmy (devizové platby, zajištění se)
o buď vstupují samostatně nebo také využívají služeb bank
- jednotlivci – provádějí operace se zahraniční měnou v souvislosti s turistikou či platbou formou mzdy, dary, dědictví
o nikdy na trh nevstupují samostatně, ale vždy prostřednictvím banky

ČLENĚNÍ DEVIZOVÉHO TRHU
- členění ze dvou hledisek:
o podle formy obchodované měny
 valutový trh – obchoduje se s hotovostí cizích měn (valutový kurz)
 devizový trh – obchoduje se s bezhotovostními formami peněz (devizový kurz), peníze na BÚ, šeky, směnky, …
o podle velikosti obchodovaných částek
 maloobchodní trh – vstupují sem především obchodní banky a provádějí zde služby pro své klienty, přičemž obchodují s malými částkami
 velkoobchodní trh - je tvořen velkými mezinárodními bankami, které se označují jako tvůrci trhu, tyto banky obchodují mezi sebou, je jich několik set a obchodují v obrovských částkách, které se pohybují v miliónech dolarů, přičemž obchodují neustále 24 hod denně a to tak, že kótují kurzy, za které jsou ochotny buď prodávat nebo nakupovat od jiných bank cizí měnu, pokud je kurz pro banku výhodný, tak realizuje obchod bez ohledu na to, zda danou měnu právě potřebuje pro své klienty, potom banky vstupují do vztahů s menšími bankami nebo velkými formami a tak zajistí fungování devizového trhu

- na mezibankovním trhu vystupuje několik se bank, které obchodují nepřetržitě i tehdy, že jsou různá časová pásma, umožňuje totiž rozmístění hlavních trhů (Tokio, Frankfurt, New York, London, Zürich, San Francisco)"

Zpracováno v podobě poznámek.