1.

Obsah

2.

Úvod

3.	Finanční krize

3.1.	Definování finančních krizí

3.2.	Empirické studie měnových krizí

3.2.1.

Studie Frankel a Rose

3.2.2.

Studie Kaminsky, Lizondo a Reinhart

3.3.	Systém včasného varování

4.	Krize v globalizované ekonomice

4.1.	Liberalizace pohybu kapitálu a globalizace finančních trhů

4.2.	Příliv kapitálu do jihovýchodní Asie a jeho příčiny a důsledky

5.	Anatomie Asijské krize

5.1.	Průběh asijské krize

5.1.1.

Předkrizový vývoj

5.1.2.

Nástup krize v Thajsku (leden – duben 1997)

5.1.3.

Thajská krize a efekt přenosu (květen – červenec 1997)

5.1.4.

Prohlubování krize v zemích ASEAN-4 (srpen – říjen)

5.1.5.

Efekt přenosu na světový finanční trh (říjen – prosinec 97)

5.2.	Pokrizový vývoj v jihovýchodní Asii

5.3.	Reakce MMF

6.	Restriktivní měnová politika, kontraproduktivní krok?

6.1.	Jak moc přísná byla monetární politika?

6.2.	Omezení úvěrové schopnosti bank

6.3.	Byla monetární restrikce kontraproduktivní?

7.	Strukturální reformy – jediné možné řešení?

8.

Závěr

9.	Literatura

Abstract
Keywords
JEL Classification

"1. Anatomie Asijské krize
Měnové a finanční krize nabíraly postupně v 90. letech na intenzitě a vyvrcholily v roce 1997 právě v jihovýchodní Asii. V jistém smyslu poslední výstrahou byla krize mexická v polovině 90. let. Dopad asijské krize na světovou ekonomiku byl však mnohem závažnější, a to hned z několika důvodů. Za prvé byla asijská krize mnohem hlubší a také zasáhla prakticky všechny země regionu, což se pak všeobecně projevilo ve zvýšení nedůvěry i v jiné měny . Bez nadsázky lze říci, že asijská krize byla největší poruchou ve světové ekonomice za poslední desetiletí. A jako taková s sebou přinesla i mnoho otázek. Především se jednalo a jedná o roli Mezinárodního měnového fondu (IMMF) při predikci a následném zvládání krizí a vůbec o efektivní fungování celého mezinárodního finančního systému.

Druhým závažným momentem vyplývajícím z událostí v jihovýchodní Asii je fakt, že většina zemí postižených v letech 1997 až 1998 hlubokou hospodářskou a sociální krizí byla až do vypuknutí krize považována za vzor pro ostatní ekonomiky. Změna hospodářské situace v těchto zemích a její rychlost je v moderní historii do značné míry bezprecedentní. Tyto ekonomiky, pro které se vžilo označení Asijští tygři, představovaly hospodářsky nejdynamičtější a nejúspěšnější region ve světové ekonomice, s tempy hospodářského růstu vysoce převyšujícími průměr vyspělých i ostatních rozvojových ekonomik. Rychlost a rozsah zhoršení hospodářské situace v zasažené oblasti byly proto naprosto neočekávané (alespoň ze strany MMF). Finanční krize se šířila jak prostorově, tak mezi jednotlivými trhy: nejprve se začala projevovat poklesem kursů měn a cen akcií, velice rychle přešla v krizi bankovní a následně v krizi postihující reálný sektor ekonomiky . Ať byla však asijská krize pro mnoho subjektů jakkoli neočekávaná, měla samozřejmě své příčiny. Právě předkrizový, krizový a pokrizový vývoj v monetární sféře bude těžištěm práce. Nyní se však pojďme podívat na vlastní průběh krize .


1.1. Průběh asijské krize
Vypuknutí krize v jihovýchodní Asii a její přenesení do dalších ekonomik je možné rozdělit do pěti fází. Předkrizový vývoj, nástup krize v Thajsku, Thajská krize a efekt přenosu, prohlubování krize v okolních zemích ASEAN-4 a poslední fáze přenos krize na ostatní ekonomiky a světový trh.
1.1.1. Předkrizový vývoj
V první polovině 90. let začalo docházet k rozsáhlému přílivu kapitálu do zemí jihovýchodní Asie. To vzbuzovalo paralelu s dlužnickou krizí v Latinské Americe. Asijské země však měla mnohem lepší startovní pozici a jejich reformy byly více gradualistické. I proto jejich měny neposilovaly tak rychle a v takovém rozsahu a také deficity běžného účtu nebyly tak hrozivé. Dalším klíčový rozdíl mezi Asií a Latinskou Amerikou spočíval v tom, že příliv kapitálu do Asie zvýšil již tak dost vysoký podíl investic na HDP a byl investován převážně do reálných aktiv . Také motiv přílivu kapitálu zpočátku nikoho neznepokojoval, protože dominovaly domácí faktory, především pak růst produktivity.

I přesto se v polovině 90. let se začaly v některých zemích jihovýchodní Asie projevovat symptomy přehřátí. Zpomalení růstu exportu pak vedlo i ke zhoršování běžných účtů a ke zpomalení celkového růstu. Situace vyžadovala korekci ve formě oslabení místních měn a ochlazení ekonomiky prostřednictvím přiškrcení domácí poptávky. Domácí autority ale nejevily ochotu záměrně oslabovat ekonomický růst .
1.1.2. Nástup krize v Thajsku (leden – duben 1997)
Již během roku 1996 došlo několikrát ke spekulativním útokům na thajskou měnu. Na přelomu ledna a února se začalo pochybovat o tom, zda je i nadále udržitelné zavěšení thajské měny na USD vzhledem k deficitu běžného účtu, kolapsu uměle nafouknutých měn aktiv a ztrát konkurenceschopnosti (příčina byla zhodnocování USD k JPY). Pokud se thajský baht dostal pod tlak, bránily autority měnu intervencemi na devizových trzích a růstem úrokových sazeb. Intervence autorit však trh nepovažoval za dostatečné (vláda ani centrální banka neučinily žádné kroky k nápravě již v té době nezdravého finančního systému). Ceny akcií a realit klesly (pokračování v poklesu od začátku roku 1996).

V roce 1996 zasáhl region pokles exportu, a to na všech jihoasijských trzích. Na počátku roku 1997 musely měny těchto zemí odolávat stále většímu tlaku na zhodnocení kurzu a ceny na trhu nemovitostí byly vysoké. Situace v Thajsku se zhoršila poté, co se prokázala závislost finančních institucí na pokles cen nemovitostí. Malajsie a Filipíny se nacházely v podobné situaci.
1.1.3. Thajská krize a efekt přenosu (květen – červenec 1997)
Ačkoli byla samotná krize ve svých počátcích chápána spíše jako událost lokálního významu, brzy se její skutečný rozměr projevil naplno, a to konkrétně nejdříve na finančních trzích. Měny, které byly po řadu let stabilní začaly strmě oslabovat. V případě Indonésie to znamenalo pád až na jednu pětinu předkrizové hodnoty, v ostatních případech se propad zastavil na úrovni 50 – 60% původní hodnoty.

V květnu 97 se opět objevil silný tlak na thajský baht. Centrální banka intervenovala na promptních a devizových trzích. Ostatní země také čelily útoku, ale tlak na měnu ustal ve chvíli, kdy autority intervenovaly na devizových trzích a zvedly úrokové sazby. V Thajsku 2. července 1997 donutil odliv kapitálu přejít na volně plovoucí devizový kurz a vzdát se zavěšení na dolar. V dalších týdnech ale pokračoval propad (sílila nejistota ohledně politické situace a zpožďujících se ekonomických balíčků). Z Thajska se krize postupně rozšířila do dalších zemí, protože si zahraniční investoři uvědomili, že i ostatní asijské ekonomiky mají podobné neduhy: akumulace krátkodobého zahraničního dluhu, nedostatek průhlednosti v podnikatelském prostředí a pokřivený bankovní systém."

Velmi dobře zpracované. Práce je doplněna i o tabulky a grafy. V čistém textu se jedná o cca 45 stran textu.