1.

Život

2.	Rozbor díla

2.1

Děj

2.2	Myšlenka díla

“ Příběh:
Není dán čas, kdy se toto dílo odehrává, ale postupně čtenář nabyde dojmu, že se příběh odehrává ve třicátých letech našeho století. Po celém světě se rozšířila epidemie nemoci, která je podobná malomocenství. Tato nemoc napadá lidi okolo čtyřicítky a starší. Mladší generace si ovšem mne ruce, protože když starší generace vymře budou moci mladší nastoupit na jejich místa. Jeden doktor jménem Galén ovšem tvrdí, že dokáže Bílou nemoc léčit. Nastoupí tedy do Lilientalovy kliniky, aby mohl léčit nemocné. Jeho léčba má úspěch, ale on nechce nikomu říci, v čem spočívá. Na tuto kliniku začnou chodit hodnostáři sledovat úspěchy v léčbě. Přijede se podívat i Maršál, aby se na vlastní oči přesvědčil, že lék proti Bílé nemoci byl nalezen. Když však Dvorní rada a přednosta chce od Galéna vědět recept na jeho lék, Galén řekne, že lék vydá až tehdy, až bude mezi všemi státy podepsán věčný mír. Na to se mu všichni vysmějí a Galén je vyhozen z kliniky. Začne tedy léčit jen chudé. Mezitím se baron Krüg a Maršál připravují na válku. Galén léčí jen své chudé, ale baron Krüg se nakazí Bílou nemocí. Zkusí se v přestrojení dostat ke Galénovi, ale ten ho pozná a pošle ho pryč s tím, že když přeruší výrobu válečného materiálu, tak ho začne léčit. Baron tak neudělá a spáchá sebevraždu. Pak již věci naberou rychlý spád. Maršál se chystá přepadnout vedlejší maličkou zemi a převálcovat ji svoji obrovskou armádou. Zfanatizuje celý lid a přepadne onu zem. Hned potom zjistí, že i on má Bílou nemoc. Po dlouhém přemlouvání jeho dcery a syna barona Krüga, Maršál nechá zavolat Galéna. Chce přistoupit na jeho podmínku a uzavřít mír s ostatními státy.

Str. 79 ...........konec

V tomto díle pokračuje Čapek v ostré kritice společnosti. Je vám možná známo, že téma Bílé nemoci přejal Čapek od svého přítele Jiřího Foustky. Foustka také později zpracoval toto téma ve své knize Dělo života (1937). Ke knižnímu vydání této hry napsal Čapek předmluvu. Čapek ve své Bílé nemoci ukazuje, že se nezbavil určitých iluzí. Mezi ně patří například závěrečná proměna diktátora, který se rozhoduje odvolat útočící vojska nebo dvojice mladých lidí, Maršálovy dcery a syna zemřelého barona Krüga, kteří mají být zástupci zmoudřelého lidstva.

K závěru díla, v němž hyne pod botami zfanatizovaného davu objevitel léku proti „bílé nemoci“ dr. Galén – a lidstvo zůstává bez pomoci, vyslovil se dramatik touto úvahou:
„To tedy je konec, který byl nazván beznadějně pesimistickým. Částečně je to pravda. Zůstává rozpoutaná válka a nebude potlačena bílá nemoc, je mrtev doktor se svým lékem i se svým trvalým mírem, a je odsouzen k bídné smrti maršál, který už nevyhraje svému národu začatou válku. Zůstává jen třeštící dav, který zároveň zabil svého maršála i jeho antagonistu. Snad se tomu právem říká pesimismus, ale jednak má dnešní lidstvo mnoho důvodů k pesimistickým myšlenkám a za druhé – je odpykání vin opravdu něco beznadějně pesimistického? Ta válka už jistě nebude vyhrána, bude se dělat mír ať s maršálem nebo bez něho. Bude se dál hledat lék proti bílé nemoci, ale dav, který ubil doktora, bude na to dlouho a těžce doplácet ztracenou válkou i nemocí. Budou trpět i nevinní, ale to už je v řádu světa, že nevinní trpí za hlouposti a chyby těch druhých. Koneckonců žádné drama tu není proto, aby dokazovalo, že svět je dobrý nebo špatný, spíš je tu proto, abychom z něho pocítili hrůzu a nutnost spravedlnosti.

Karel Čapek v komentáři ke hře dále vyzradil, že základním podnětem k dílu, zamýšlenému původně jako próza, se stala vzpomínka na otce, lékaře, a úvaha o morálním poslání medicíny. K tomu pak přistoupilo trápení nad problémy současnosti – a vzniklo aktuální drama."

Práce s nízkou informační hodnotou.