1.	Situace v lesním hospodářství ČR

2.	Pěstování lesa

3.	Ochrana leda

4.	Hospodářská úprava a těžba lesů

5.	Obnova lesa

“ Ochrana proti těmto škodám spočívá v šetrné těžební technice. Nekácíme např. za příliš silného mrazu, kdy kmeny zkřehnou, za prudkého větru, kdy těžko dodržujeme směr vhodného pádu, přes kmeny poražené, pařezy, rokle a po svahu. Pro ušetření nárostu využíváme sněhového krytu, neobvykle košaté koruny před kácením zbavujeme příliš silných větví a velmi cenné stromky podrostu ohýbáme nebo přechodně upevňujeme a stromy za ně poražené brzy oklestíme. Klest má být z porostů včas odklizen nebo spálen.
Správná těžba dříví má také stěžejní význam pro plnění pravidel tzv. zdravotního minima, tedy pro opatření nutná k odvrácení škod působených hmyzem, houbami, požáry a pastvou na lesním majetku. Kalamitní plochy těžíme od krajů ke středu, abychom izolovali zdravý porost od poškozeného.
Dříví se dále zpracovává a třídí co nejrychleji a tak, abychom vyrobili co nejcennější sortimenty. Při otesávání dříví vzniká v lese větší množství odpadu, který podporuje rozmnožování hmyzích škůdců.
Dříví se musí dostat z lesa pryč, aby ležící kmeny neutlačovaly nárost. Proto se vytahují kmeny k cestám a průsmykům. Přitom jsou odírány na patě a kořání, kde pak uhnívají. Při neusměrněné těžbě se poškozuje porost otáčením kmenů a výřezů do směru vytahování. Aby jsme tomu zabránili, musíme udržovat cesty v dobrém stavu, dřevo odvážet v zimě, kdy jsou cesty umrzlé a půda často i chráněna vrstvou sněhu.
Na konec přichází těžba pařezů, která i přes svůj výnos přináší tíživé ztráty do budoucna. Při dobývání pařezů v porostech se poraňuje kořání sousedních živých stromů a usnadňuje vznik hniloby. Jámy po pařezech se zamokřují a zabahňují, ale tím se snižuje vzdušnost půdy.

Obnova lesa začíná zakládáním lesních školek nebo semenišť. Musíme dbát na správné vybrání vhodného místo pro školku. Místo pro školku proto určíme podle jejího účelu a podle dřevin, které v ní budeme pěstovat.
Založíme-li ji ve vlhkých a studených kotlinách, uzavřených čilejší výměně vzduchu nebo se stojatou vodou, budou semenáčky a sazeničky pomrzávat. Nezakládáme ji na půdách těžkých, suchých a písčitých, a na pozemcích, na nichž byla pěstována zelenina a kukuřice, a v blízkosti stromů, které hodláme pěstovat ve školce.
Nízko položená vlhká místa pro školku drenážujeme. Zřídíme-li školku a semeniště na místech zamořených nějakou chronickou chorobou ( sypavkou ) nebo škůdcem ( ponravou ), způsobíme si zbytečné výdaje na ochranu a obranu, nehledíc ke ztrátě sazenic. Řádné obdělání půdy má svůj význam i pro ničení kořenových škůdců. Hmyz, který se orbou dostane do povrchových vrstev půdy je ničen ptáky, řeznými částmi strojů nebo tu hyne vlivem nepřirozeného prostředí, hlouběji zaorán má zase znesnadněný únik z půdy.
Také užití fosforečných a draselných hnojiv, která pomáhají růstu rostlin, urychluje u semenáčků vývoj mechanických ochranných pletiv a chrání je před poleháváním."

Ostravská univerzita, Pedagogická fakulta.