"Milá Bronislavo,
chtěla jsi znát můj názor na Sofiin svět od Josteina Gaardera, tak tedy: Pokud pominu autorův poněkud nesourodý názor na chování a vnímání patnáctiletých dětí, pak by tato knížka mohla sloužit jako přehled filosofie pro nejmenší. Ovšem dítě, které nemá pro čtení této knížky podklady – jména filosofů mu mnoho neříkají –, je pak také zde nebude vnímat a jejich filosofie mu bude spíše podpůrným prvkem děje. Mluvím z vlastní zkušenosti, neboť jako dvanáctiletá jsem od tohoto autora přečetla dle mého názoru kvalitativně mnohem lepší knihu Tajemství karet. Proto mnohem lepším postupem je projít si filosofií už předem, nebo možná jen dospět. Jenomže dítěti staršímu dvanácti let se tato kniha zdá poněkud infantilní a míšení ‚dětských‘ a ‚dospělých‘ prvků v osobě dospívající hlavní hrdinky je natolik mimo realitu, že člověk přemítá, zda Gaarder někdy potkal patnáctileté dítě. Postavy jsou zde zkrátka jen vedlejší produkty sloužící k posunu děje. Ovšem nejen tento nedostatek byl důvodem, proč tolik mých spolužáků knihu zhnuseně odhodilo."