1.	Metodika projektování informačních systémů

1.1	Konceptuální model, technologický model

1.1.1.

Diagram funkční hierarchické dekompozice

1.1.2

Diagram datových toků, kontextový diagram

1.1.3

Diagram entit a vztahů mezi nimi

1.1.4

Datový slovník

1.1.5

Základní pravidla pro tvorbu diagramů a zachování konzistence

a integrity projektovaného informačního systému

2.	Nástroje CASE, význam a využití

2.1	Stručná charakteristika některých CASE produktů

3.	Vybrané příkazy hlavní vodorovné nabídky produktu S-Designor (Process Analyst)

"1.1 Konceptuální model, technologický model

Nástrojů pro analýzu a navrhování informačních systémů lze použít jak při vytváření konceptuálního modelu, tak pro tvorbu technologického modelu.
Konceptuální model se skládá z:
• funkčního modelu
vyjádřeného pomocí diagramů DFD a minispecifikací elementárních funkcí,
• datového modelu
vyjádřeného pomocí diagramů ERD,
• popisu všech dat
v datovém slovníku (tzv. Data Dictionary),
• případně z modelu přechodu stavů systému
vyjádřeného pomocí diagramů STD.
Technologický model se vytváří pomocí nástrojů, které do konceptuálního návrhu promítají implementační omezení.
Tyto nástroje by měly splňovat následující vlastnosti:
• Jsou grafické a stručné s vhodnou podporou pro textové vyjádření detailů. Správně zpracovaný obrázek může poskytnout značné množství informací stručně a kompletně, avšak ne pro všechny je dostatečně čitelný, proto je zde prostor pro zpracování doplňujících informací v textové formě.
• Musí zajistit snadnou čitelnost a pochopitelnost, včetně možnosti snadného zpracování změn, ať již v procesu tvorby systému nebo při jeho aktualizaci v době rutinního využívání.
• Musí umožnit hierarchické rozdělení systému (pohled shora dolů). U netriviálních systémů je nezbytně nutné postupné zjemňování – systém je nutno rozdělit a zároveň i vědět, jak přecházet z jedné části rozkladu do druhé.
• Musí být minimálně redundantní. I kdyby se změnila jen jediná charakteristika systému, je nutno zajistit, aby se její změna dotýkala jen jediné –přesně definované části modelu.
• Musí umožnit esenciální pohled na navrhovaný systém –potřebujeme pohled z hlediska uživatele, který definuje jaké funkce má systém plnit, bez ohledu na konkrétní konfiguraci (tedy na jakém počítači a v jakém prostředí má systém být implementován).

Podle klasického strukturovaného přístupu návrhu systému lze modely vyjádřené pomocí diagramů datových toků rozdělit na:
• fyzický model současného stavu, který slouží k poznání současného stavu systému, tj. jak je v současné době systém realizován (implementován) a vychází z předpokladu, že může nastat situace, že analytik někdy zpočátku nerozumí zcela oblasti, kterou má navrhovat,
• logický model současného stavu, při jehož tvorbě se odstraňují implementační závislosti z fyzického modelu současného stavu. Zobrazuje se, jak by měl systém fungovat, kdyby byla k dispozici ideální technologie, přičemž tento model stále obsahuje omezení daná funkcemi a daty stávajícími, které nevyhovují a mají se změnit, nahradit nebo zrušit,
• logický model nového stavu vznikne přidáním nebo modifikováním požadovaných funkcí, přičemž může být i zcela shodný s logickým modelem současného stavu v případě, že racionalizace stávajícího systému představuje jen přechod na nový typ technického vybavení nebo operačního systému,
• fyzický model nového stavu obsahuje implementační omezení logického modelu systému z hlediska uživatele nebo hranice automatizace systému."

Práce je doprovázena diagramy a schématy.