1.	Vymezení pojmu antika

2.	Historie Řecka

3.	Sochařství

4.	Hrnčířství

5.

Malířství

6.	Architektura

7.	Móda (odívání, obuv, šperky)

8.	Hudba, hudební nástroje, Apollón

9.

Poezie

10.

Jídlo

11.	Objevy a vynálezy

12.	Přesvědčení o vesmíru

13.	Literatura

14.	Hospodářství

"HISTORIE
Ve 14. stol. př. n. l. zřídili Mykéňané v celém východním Středomoří svá obchodní střediska. Po období nepokojů a pádu mykénských měst vstupuje Řecko do doby temna, kdy vývoj civilizace a vzdělanosti pokračoval jen pomalu. Potom začaly jednotlivé městské státy opět ožívat. Existovaly více či méně nezávisle a měly podoby od tyranie až po demokracii.
Během tzv. archaického období (asi 800 – 500 př. n. l.) začali Řekové uplatňovat své nadání pro výtvarné umění, především v sochařství a keramice, kterou zdobili černými figurami. Obchodní cesty je vedly přes Středozemní moře a od 8. stol. př. n. l. začali v cizině zakládat kolonie.
Řecko se pokusili podmanit Peršané, byli však v řecko – perských válkách (500 – 450 př. n. l.) poraženi, protože se městské státy pod vedením Athén a Sparty spojily. Následoval zlatý věk řecké kultury. V období rozkvětu se nesmírně dařilo filozofii, matematice, astronomii, lékařství, literatuře, výtvarnému umění i architektuře. Řeckou vzdělanost většina Evropy nepřekonala a znovu ji objevilo o 2000 let později období renesance.
Athény procházely vrcholným obdobím za Perikla (asi 495 – 429 př. n. l.), kdy vznikl a rozvinul se systém demokracie. Avšak rivalita mezi dalšími řeckými státy podnítila peloponéskou válku (431 – 404 př. n. l.), v níž Athény dobyla Sparta. Roku 338 př. n. l. si Řecko podmanili Makedonci a ty pak vystřídali Římané. Řecko se tak stalo součástí římské říše.

SOCHAŘSTVÍ
Antické sochařství je nejvýznamnější součástí výtvarného umění starověku. V krétském a mykénském umění byla monumentální plastika výjimečným jevem. Nejstarší drobnou plastiku vytvářeli hrnčíři a kovolitci. Od 9. stol. př. n. l. jsou to poměrně četné figurky zvířat, v 8. stol. př. n. l. k nim přistupují ve větším počtu sošky znázorňující převážně nahé bojovníky. Od přelomu 7. a 6. stol. př. n. l. dochází k rozvoji monumentální plastiky, především kamenné. Běžně se objevují sochy i kolosálních rozměrů, zřejmě inspirované egyptskou plastikou. Během vývoje se však již v 6. stol. př. n. l. začalo prosazovat poznání, že nikoli velikost, ale míra - uměřenost, je zdrojem skutečné monumentality. Sochařství pozdní antiky zažívá úpadek. Přesto se k památkám sochařství starověkého Řecka vrací nejen současní, ale i renesanční a klasicistní umělci.
V sochařství převládaly dva základní typy soch: stojící nahý mladík, tzv. kuros a dívka, koré. Sochařství zobrazovalo ideálního občana. Polykleitův Doryforos se stal ideální mužskou atletickou postavou s dokonalými proporcemi."

Práce obsahuje nákresy odívání a druhů nádob.