1.	Případ zákon vs. precedent

2.	Co je „dobře“ a co je „špatně“?

3.	Kontinentální model

3.1	Okruh práva francouzského

3.2	Okruh práva rakouského

3.3	Německý občanský zákoník

3.4	Právo švýcarské

3.5	Právo skandinávských zemí

4.	Angloamerický (anglosaský) model

4.1	Právo anglické

4.1.1

Právo soudcovské

4.1.2

Právo zákonné (psané)

4.1.3

Právo obyčejové

4.1.3.1

General Customs of The Realm

4.1.3.2

Local Customs

4.1.2

Právní literatura

4.2

Právo USA

4.2.1

Právo soudcovské (judge made law, case law)

4.2.2

Zákonodárství (legilation)

5	Existuje řešení? – aplikace a vlivy obou práv

“ Kontinentální model

Systémem kontinentálním nazýváme systém občanského práva, který se vyvinul na základě recepce práva římského, nicméně v procesu dlouhého vývoje získalo vlastní charakter, principy, procesní pravidla i koncepci. Římské právo tedy bylo jen jedním (i když nesporně významným) ze zdrojů jeho formování. Nutno zdůraznit, že české právo svoji povahou historickou a legislativní spadá nesporně do právního systému kontinentálního. „Kontinentálním“ se nazývá proto, že vznikl v kontinentální Evropě a odtud se pak rozšířil cestou kolonizace i mimo Evropu. V anglické právní řeči i právní literatuře se tento právní systém označuje jako Civil law. Charakteristické pro systém kontinentální je skutečnost, že jde o systém práva psaného (lex scripta), ve vztahu, k němuž jsou další prameny práva pouze prameny subsidiárními, který ve své čisté podobě vylučuje tzv. soudcovskou tvorbu práva (soudce právo nalézá, nikoliv tvoří).

Kontinentální systém se člení na několik okruhů:

1. Okruh práva francouzského: Jde o prototyp kontinentálního právního systémů a jeho vliv mimo hranice země byl ze všech okruhů nejrozsáhlejší. Základním pramenem francouzského práva je občanský zákoník (Code civil) z roku 1804, mohutné legislativní dílo vypracované pod zřetelným vlivem filozofie J. J. Rousseaua. Za pozornost stojí z tohoto díla především čl. 4 a čl. 5. První z nich zavazuje soudce, aby rozhodl (výslovně zakazuje denegatio iustitiae), předpokládá tedy úplnost práva a zároveň čl. 5 stanoví, že „soudcům je zakázáno rozhodovat o věcech, které, které jim byly k rozhodnutí předloženy, výrokem obecným a normativním“ (výslovně vylučuje precedenční působení soudního rozhodnutí).

2. Další je okruh práva rakouského: Opírá se o obecný občanský zákoník z r. 1811 (Allgemeines Burgerliches Gesetzbuch – ABGB). Vliv tohoto směru výrazněji nepřekročil hranice bývalého mocnářství.

3. Téměř o sto let později vznikl německý občanský zákoník z r. 1896, který vstoupil v platnost 1. 1. 1900 (Burgerliches Gesetzbuch – BGB), který vytvořil další okruh práva kontinentálního a měl jistý vliv i za hranicemi Německa (hl Čína a Japonsko). Na rozdíl od okruhů výše uvedených postrádá filozofický základ a nejde ani o příliš legislativně zdařilé dílo.
4. Další okruh představuje občanské právo švýcarské: hlavním pramenem je občanský zákoník (Zivilgesetzbuch – ZGB). Právo občanské a obchodní zde splývá a často dokonce převažuje prvek obchodní. Vliv tento směr měl například v Turecku.

5. Právo skandinávských zemí: Nesnaží se vše striktně vystihnout při tvorbě práva a dává tak prostor pro aplikaci práva a pro soudcovskou tvorbu práva, která ač s odlišnostmi od práva anglického bývá uznávána za důležitý pramen práva. Lze tedy konstatovat, že ač se jedná o kontinentální systém práva, tak se od něj zároveň velmi liší.

Angloamerický (anglosaský) model

Vznik lze datovat do období 12. – 13. století a místo vzniku můžeme najít v Anglii. Postupně se rozšířil do Skotska, Irska, Spojených států a dalších zemí. Dnes se tento systém uplatňuje hlavně v anglicky mluvících zemích (Commonwealth)

Tento právní systém bývá charakterizován tím, že je to systém soudcovského práva. Přesnější však je charakterizovat jej tím, že v něm má soudce zvláštní postavení spočívající v tom, že na rozdíl od panujícího pojetí kontinentálního nejen právo nalézá, ale i právo tvoří. Tomuto postavení soudce odpovídá i právní myšlení v angloamerickém právním systému. I v tomto systému však kromě práva soudcovského existují i jiné prameny práva, zejména právo zákonné (psané), které stále nabývá na významu. "