1.

Úvod

2.	Typologie fondů kolektivního investování

2.1	Investiční fond

2.2	Podílový fond

2.2.1

Otevřený podílový fond

2.2.2

Uzavřený podílový fond

2.3	Podílový list

3.	Charakteristika portfolií fondů

4.	Výhody a nevýhody kolektivního investování

4.1	Odborný investiční management

4.2	Snížení investičního rizika

4.3	Možnost výběru fondu s vhodnou investiční strategií

4.4	Dostupnost informací

4.5	Daňové výhody

4.6	Neprofesionální management

4.7	Pozice nutnosti důvěry v poskytovatele informací

4.8	Náklady na správu investovaných prostředků

5.	Kolektivní investování v České republice

6.	Právní úprava

6.1	Samoregulace

7.	Penzijní fondy jako subjekt kolektivního investování

7.1	Penzijní fondy v ČR

8.

Závěr

“ 3 Charakteristika portfolií fondů

Fondy se mohou dělit podle nejrůznějších hledisek do několika skupin:
Podle investiční politiky tak, jak je stanovena ve statutu fondu, se fondy dělí na důchodové fondy, kde je hlavním cílem dosahovat pravidelných a samozřejmě co nejvyšších výplat. Dále na fondy růstové s cílem co nejvyššího růstu čisté hodnoty aktiv a třetí skupinou jsou fondy smíšené, které jsou kombinací dvou předchozích typů.
Podle stupně vázanosti se podílové fondy dělí na fondy s pevnou strukturou investičních instrumentů, kdy struktura portfolia je prakticky neměnná, s flexibilní strukturou investičních instrumentů, kdy struktura portfolia je volná a s částečnou flexibilní strukturou investičních instrumentů. Zde existují určité stanovené poměry
Podle skladby portfolia pak existují fondy cenných papírů, jejichž portfolio se skládá z různých cenných papírů, nemovitostní, které investují do nemovitostí a střešní (umbrella funds) – které investují do jiných fondů
Tak zvané střešní fondy se stávají v poslední době velice oblíbenými u mezinárodních investorů a přitahují do správy stále více majetku. Tyto fondy mohou být nabídnuty investorovi, který chce diverzifikovat svůj majetek například do více fondů v rámci jedné rodiny fondů, ale jehož majetek není dostatečně velký na to, aby investoval do jednotlivých fondů. Velmi využívanou výhodou je také „offshorování“ střešních fondů do některého daňového ráje (např. Lucembursko), které značně zvyšují investorův čistý výnos.
Podle předmětu investování existují fondy peněžního trhu – které investují do nástrojů peněžního trhu, tj. především pokladničních poukázek, depozitních certifikátů a termínovaných vkladů fondy kapitálového trhu – které investují do cenných papírů a finančních derivátů. Mezi tyto fondy pak patří akciové fondy, dluhopisové fondy a fondy smíšené.

4 Výhody a nevýhody kolektivního investování

Mezi hlavní výhody kolektivního investování pro individuálního investora bych uvedl tyto faktory:

a, Odborný investiční management
Fondy jsou obvykle spravovány odborníky, kteří mají znalosti i praxi v maximalizaci výnosů a minimalizaci rizika. Rozhodnutí těchto profesionálů by měla vycházet z analytické základny investiční společnosti či z informační sítě, kterou si každý schopný portfolio manager pečlivě buduje. Nicméně, viz nevýhody kolektivního investování.

b, Snížení investičního rizika
Držitel podílového listu či akcie investičního fondu v podstatě investoval své prostředky do několika finančních instrumentů různých emitentů, které má fond ve svém portfoliu, což by mu nízká úroveň jeho investice jinak nemohla umožnit. Investice do fondu umožňuje klientovi výrazně snížit své investiční riziko za současného nesnižování výnosového procenta. Zakoupením podílového listu / akcie fondu si investor pořizuje portfolio cenných papírů definované v určitém poměru, přičemž takto nadefinované portfolio si může prostřednictvím fondu pořídit při mnohem nižším objemu investice.

c, Možnost výběru fondu s vhodnou investiční strategií
Velká nabídka fondů s různorodou investiční strategií umožňuje investorovi vybrat si takový nástroj kolektivního investování, který je jeho představě o nejvhodnější investiční strategii nejbližší. Investor si fond vybírá na základě svých preferencí o investičním horizontu, geografické expozici, riziku fondu atd., ale také podle historických informací o výkonnosti a řízení fondu.
d, Dostupnost informací
Informace o složení portfolií, aktuálních kurzech, cenách atd. jsou pravidelně k dispozici v nejrůznějších specializovaných či populárních médiích. Subjekty kolektivního investování jsou podrobeny přísnějším regulím informační povinnosti, což se pak týká především otevřených podílových fondů. Kromě legislativních požadavků zde významnou roli stále více sehrává samoregulační instituce UNIS (viz dále), která klade na informační povinnosti svých členských subjektů značný důraz.

e, Daňové výhody
Při vhodně zvolené investiční strategii lze např. vhodnou volbou časového horizontu (tj. větší než 6 měsíců) či volbou instrumentu s atraktivním daňovým domicilem dosáhnout díky daňovým rozdílům vyšších čistých výnosů, než prostřednictvím např. termínovaných vkladů, na které je automaticky uplatňována srážková daň."

Pozor na aktuálnost některých uvedených informací.