1	Co je rodina

2	Hlavní představitelé jednotlivých směrů a teorií sociologie rodiny

3	Počátky české sociologie rodiny

3.1	Emanuel Chalupný

3.2	Tomáš G. Masaryk

3.3	Arnošt Bláha

3.4	Otakar Machotka

4	Rodičovství

4.1	Přechod k rodičovství

4.2	Sociální autonomie rodičů

5	Rozdělení rodinných typů

5.1	Patriarchální rodina

5.2	Nestabilní rodina

5.3	Rozvětvená rodina

6	Postoje k otázce života v manželství

6.1	Postoje mužů

6.2	Postoje žen

7	Zánik manželství

7.1	Rozvodovost v ČR v mezinárodním srovnání

7.2	Důvody rozvodu

8	Konec rodiny

"6 Postoje k otázce života v manželství

Pro mnohé je zbytečné uzavírat manželství, dokud se partneři nerozhodnou mít děti. Z takových svazků se rodí méně dětí, což znamená, že často jde primárně o volbu alternativy, která s dětmi příliš nepočítá. Tato skutečnost může být důsledkem nejistoty volného soužití, které není akceptováno jako dostatečně funkční zázemí pro rodinu. Bezdětnost může být signálem, že je tento vztah chápán jako přechodný, tedy méně funkční a limitované partnerství. Narodí-li se dítě do nesezdaného soužití, je jeho pozice spojena s menším pocitem bezpečí, než je tomu u dítěte sezdaných partnerů. Musíme uznat, že tam, kde je jedním z cílů budoucího soužití založení rodiny s dětmi, má v tomto ohledu tradiční rodina stále mnoho předností. Sňatek přestává být institucí znamenající počátek společného života. Manželský život se naopak stává nestálým nadstandardem. Jeho křehkost ve srovnání s předchozími obdobími je však nutno chápat v jiném smyslu. O rozchodu či rozvodu dnes totiž v první řadě rozhodují sami sociální aktéři tohoto vztahu. Už to není pouze smrt, která dříve jako jediná rozděluje manželský pár. Současná doba je charakterizována větším ovládáním vlastního osudu, ať už jde o jednotlivce nebo celé rodiny. Děje se tak ze dvou důvodů. Převládá hodnotový systém vyzdvihující autonomii a snižující hodnotu symbolického dědictví. To se projevuje i v odmítání instituce manželství. Muži i ženy chtějí zůstat sami sebou i ve svém osobním životě.

6.1 Postoje mužů
Muži dávající přednost životu v manželství ve srovnání s muži preferujícími život bez sňatku vcelku logicky považují za důležitější především ty vlastnosti, jež jsou tradičně s manželstvím spojovány, tedy vztah k dětem, smysl pro rodinný život, zodpovědnost a poctivost. Naopak ti, kteří preferují život bez stálé partnerky, více akcentují dobré materiální zajištění a hezký vzhled, tedy vlastnosti, které jsou z hlediska fungování dlouhodobého vztahu spíše druhořadé. Tito muži zřejmě odmítají roli tradičního „živitele“ rodiny. Své finance nehodlají ve větší míře směrovat do manželství nebo dlouhodobějšího partnerství, dávají tedy přednost materiálně zajištěné ženě. Většina mužů ve věku 18 - 30 let žije bez stálé partnerky, a to z „psychologických“ důvodů (mají větší potřebu volnosti, nechtějí se vázat či se jakkoli přizpůsobit vážnějšímu vztahu). Manželství a rodičovství považují za omezení osobní svobody, ale k nesezdanému soužití jsou tolerantnější. Věková hranice těch, kteří v nesezdaném soužití žijí se pohybuje okolo 21 až 26 let, zatímco muži ve věku od 18 až 22 let v tomto soužití nežijí až tak často. Stálý partnerský vztah je častější u žen než u mužů.

6.2 Postoje žen

Ženy se zdají být více „směrovány“ k trvalejšímu párovému soužití, poskytujícímu na jedné straně jak větší životní jistotu a citové zakotvení, tak na druhé straně ovšem vyžadujícímu vyšší míru přizpůsobivosti, tolerance a v jistém smyslu i omezení osobní svobody. Vysvětlení je možné hledat nejen na úrovni obecné genetické „výbavy“, jejímž působením ženská část populace více tíhne k důrazu na zajištění materiálních i sociálních podmínek výchovy potomků, ale také na potřebu jistoty v citovém a osobním životě. Určitou roli hraje také to, že ženy ve stejném věkovém rozpětí jsou psychicky vyspělejší než muži, což se částečně vyrovnává také tím, že jejich partner je nejčastěji o dva až tři roky starší. Pro ženu je rodina obecně centrálnější hodnotou. Ženy jsou také nositelem řady tradic. Zcela abstrahovat nelze ani od silnějších společenských tlaků na neprovdanou ženu. U žen se projevuje souvislost mezi obecnými postoji k tradičním životním hodnotám a výběrem vlastností pokládaných u životního partnera za nejdůležitější. Zvláště ženy, které preferují sňatek bez předchozího společného života „na zkoušku“, nejvíce zdůrazňují partnerovu schopnost „žít rodinný život“. Na druhé straně existuje specifická skupina mladých svobodných žen, které dávají přednost životu se stálým partnerem, avšak bez uzavření manželství. Tyto ženy kladou větší důraz na materiální soběstačnost, rozhodnost, ctižádostivost partnera, jeho hezký vzhled, tedy vlastnosti reflektující především samostatnost a fyzickou přitažlivost na úkor smyslu pro tradiční rodinné hodnoty. V nesezdaném soužití žije více svobodných žen než mužů. Příčinou toho je fakt, že ženy mají ve většině případů stálého partnera. Ženy žijí v nesezdaném soužití nejčastěji ve věku od 21 do 23 let, ve vyšším věku tuto alternativu volí jen malé procento žen, protože většina z nich je již provdána."

Pozor na aktuálnost informací.