1.	Definice výzkumu veřejného mínění

2.

Vývoj

2.1	Křesťanství

2.2	Chevalier de Méré, Blais Pascal, Pierre de Fermatt, Jacob Bernoulli – zákon velkých čísel, pravděpodobnost

2.3	John Graunt a sir William Petty – spolupráce se sociologií

2.3.1

Hromadný jev x morální statistika

2.4	První výzkumy veřejného mínění

2.5	Arthur Bowle – analýza dat

2.6	Agentury pro výzkum veřejného mínění - George Gallup

2.7	Vývoj výzkumu veřejného mínění u nás

3.	Vliv a etika agentur

“ HISTORIE VÝZKUMŮ VEŘEJNÉHO MÍNĚNÍ

Snad v každém periodiku, které můžeme nalézt na stáncích, najdeme jakési tabulky, grafy a komentáře, které vykazují názor na určitou otázku týkající se snad jakékoliv oblasti společnosti. Zvláštní postavení ve výzkumech veřejného mínění zaujímají volební výzkumy. Politici vidí, jak na tom která strana je, jaká je struktura voličstva, co je nejvíce trápí. Každý při vyslovení termínu výzkum veřejného mínění má určitou představu, která je jistě velmi široká. Ovšem k této představě vedla dlouhá cesta.

„Výzkum veřejného mínění označuje statisticko-psychologickou výzkumnou metodu, která umožňuje pozorovat a analyzovat společenské hromadné, masové jevy.“ [1] Americký sociolog Stuart C. Dodd vymyslel pro výzkum veřejného mínění v roce 1946 slovo demoskopie, ale neujalo se. Jen v Německu byl založen v roce 1947 Institut für Demoskopie Allensbach. Veřejné mínění má velmi blízko k demokracii. Názor většiny je vlastně odpověď na otázku, kde se pro určitou alternativu vyslovila většina. Proto za jistý druh výzkumu veřejného mínění bychom mohli označit už starořecké rozhodování o narušitelích demokracie. O kom se občané vyjádřili jako o nežádoucí osobě, byl bez milosti vyhnán.

S nástupem křesťanství jako hlavní ideologie evropské civilizace byl jakýmkoliv pokusům o poskytnutí obrazu o společnosti konec. Církev všechny pokusy odmítala s poukazem na Starý zákon, kde se v Knize Samuelově můžeme dočíst, že 70 000 obyvatel lidu krále Davida nechal Bůh zemřít na mor za to, že David nechal uspořádat sčítání lidu. Jiná situace byla, vzešlo-li sčítání lidu z Božího příkazu. Proto od zániku Říma až po začátek 17. století postrádáme rozsáhlejší sčítání a jakékoliv jiné obrazy o obyvatelstvu. V roce 1753 bylo v Anglii zamítnut návrh na sčítání obyvatelstva s odůvodněním, že jde o bezbožné chování, které zasahuje do lidské svobody.

První reálnější úvahy o aplikaci matematicko-statistických aparátů na popis společnosti se datují k přelomu 18. – 19. století. Zásadních bylo několik událostí. V roce 1654 Chevalier de Méré poslal matematiku Blaise Pascalovi několik problémů při hazardních hrách. Teorie, které při tom spolu s Pierre de Fermattem vytvořili, daly spolu s dílem Jacoba Bernoulliho na počátku 18. století základ formulace zákona velkých čísel a k počtu pravděpodobností, jež slouží teoriím náhodných výběrů representativního vzorku obyvatelstva při výzkumech veřejného mínění.

Oblast výzkumů veřejného mínění úzce spolupracuje se sociologií. Této spolupráci zahájili John Graunt a sir William Petty. Petty v díle Political Arithmetic nastínil obsahové základy termínů statistika a sociografie. Při cestách Irskem shromáždil informace o obyvatelstvu a životních zvyklostech Irů a vydal v roce 1672 první sociografickou analýzu Politická anatomie Irska. Vycházel přitom z myšlenek filosofa Francise Bacona, který společenské vědy srovnával s vědami přírodními, kde sociální a lidský organismus nelze udržet bez důkladných znalostí sociální anatomie. John Graunt sebral údaje z tehdejších přehledů, které se týkají úmrtí v různých letech a provedl první sociálně-statistickou analýzu.

V této době dochází k prvním sporům mezi pojmy hromadný jev a morální statistika. John Graunt v díle Observations on the Bills of Mortality (1662) uvádí zvláštnosti, které vznikají z protikladu nepředvídatelné smrti a z obecně známé zákonitosti počtu úmrtí. J. P. Süssmilch, pruský vojenský kazatel a lékař ve svém díle Božský řád v proměnách lidského pokolení (1761) také čerpá z lidských úmrtí dle příčin, ale připojuji i narození a sňatky a z pravidelnosti usuzuje na božský řád. Belgický statistik A. Quetelet ve svých dílech konfrontoval svobodnou lidskou vůli a pravidelnost lidského jednání. Jeho závěrem byla neexistence svobodné lidské vůle a že chování je podřízeno vládě přírodního zákona. Tyto teze narážely na četnou kritiku. Zejména lipský matematik a filosof M. W. Drobisch v díle Morální statistika a lidská svobodná vůle (1867) dochází k potvrzení svobodné vůle. Do této debaty přispěl i francouzský sociolog Emile Durkheim úvahami o sociálním prouděním, ve kterém jsou jednotlivá individua zaměnitelná."

Práce obsahuje překlepy.
Práce obsahuje grafiku a fotografii.