1.

Výstavba

2.

Styl

3.	Hlavní myšlenky

4.	Jazykové prostředky

5.	Konfrontace názorů Sokrata a Protágora

“Dialog Prótagoras patří mezi dialogy vypravované a má výhody i nevýhody této umělecké formy. Platónovo umění užilo jejich možnosti k živému vylíčení dějů, které předcházely před vlastní rozmluvou, zejména pak k výraznému představení osob sofistických hrdinů.
Záměr dialogu má svou dějovou dynamiku. Prótagoras tvrdí a dokazuje, že lze zdatnosti učit. Sokrates projevuje pochybnosti. Výsledkem zkoumání této otázky je úplný obrat mínění o učitelnosti zdatnosti, Sokrates má za dokázáno, že zdatnosti lze učit, Prótagoras nechtějící připustit, že zdatnost je vědní, je zatlačen k mínění opačnému.
Rozdíl mezi Sokratem a sofistou je vyznačen i způsobem, jakým projevují své myšlení. Prótagoras ukazuje své umění dlouhou souvislou přednáškou, Sokrates pokládá za vhodnou cestu střídání otázek a odpovědí. Přednáška, kterou chce vyvrátit Sokratovy pochybnosti o tom, že lze zdatnosti učit, skládá se ze dvou částí, z nichž první je mythos, druhá výklad založený na pozorování skutečného života logos.
Sokratův lehkovážný a ironický výklad nevyhýbající se násilnostem a slovíčkaření, nejen že paroduje sofisty, ale i uvádí v pochybnost výchovnou hodnotu básní.
Výchova je vskutku hlavním problémem tohoto dialogu. Je tu zkoušen sebevědomý a obecně uznaný vychovatel - sofista, aby se zjistilo, zdali má náležité vědění o tom, co je předmětem jeho učitelské činnosti.
Platon přijal pojem občanské zdatnosti tak, jak mu byl vštípen jeho výchovou a osobními zkušenostmi. Šlo o zásady občanského soužití, jež byly přední starosti Sokratova žáka, snažil se ten pojem i jeho hlavní druhy osvětlit a upevnit svou myslitelskou prací.
Prótagoras vysloví mínění, že ctnosti jako spravedlnost, rozumnost a zbožnost, jsou samostatné a od sebe různé části zdatnosti a že lidé nemívají všechny, nýbrž jen některou. Proti tomu dokazuje Sokrates po stránce logické, že není možno ctnosti tak od sebe oddělovat a že zdatnost je jednota.
Při vyvracení tohoto soudu předkládá Sokrates nečekanou úvahu o tom, že někteří z lidí žijí dobře, jiní zle. Novou otázkou, zdali je správné mínění většiny lidí, že lidské jednání je řízeno ne věděním, nýbrž city, přibližuje se Sokrates cíli svého důkazu. Ukáže se, že i rozdíl mezi zmužilými a bázlivými záleží v různé znalosti věcí. Veškerá zdatnost je vědění. Vědění o dobru.
Úvahami byly všechny ctnosti uvedeny v jednotu zdatnosti jakožto vědění. Z toho lze vyvodit myšlenku, že filosof, jenž se dívá na zdatnost, může k ní vésti s jiným porozuměním a s jiným úspěchem než sofista.
V dialogu Prótagoras svádí Sokrates s velikým sofistou vážný rozhovor. Nežli se v tomto filosofickém dramatu objeví Prótagoras. Hippokrates vzbudí na úsvitě Sokrata oznamuje mu, že do Athén přišel Prótagoras a pln nedočkavosti prosí Sokrata, aby ho dovedl k tomu velikému učiteli, u něhož by se chtěl naučiti moudrosti. Sokrates nespěchá. Času do úplného rozednění užije k tomu, aby si s Hippokratem pohovořil o jeho úmyslu. Hippokrates ví, že sofista umí udělat člověka dovedným řečníkem a že má jisté vědění, ale nedovede opovědět na otázku, čeho se týká to vědění."

Práce je výtahem z http://doxa.wz.cz/platon/protagoras_uvod.doc a z úvodu k samotnému dílu Protágoras.