1.	Počátky současného právního a politického uspořádání v USA

2.	Ústava USA

3.	Dělba moci

a) Zákonodárná moc
b) Výkonná moc
c) Soudní moc

4.	Politické strany

5.

Volby

"Ústava USA

Nyní již nezávislé státy potřebovaly vybudovat systém, který by určil jak systém vlády federální, tak systém vlády v každé z 13 kolonií. Nekoordinovaně vznikalo několik ústav najednou, a to na úrovni federální i úrovni jednotlivých států. Bezprostředně po vyhlášení nezávislosti začala práce na celostátní Ústavě, kterou byl pověřen výbor pod vedením Johna Dickinsona. Všechny vznikající ústavy vycházeli ze stejných tradic anglického prá-va. Stavěli na demokratických principech, tedy na principech všeobecné dohody všech mezi sebou (s výjimkou otroctví, tento problém se nepodařilo vyřešit). Vláda musela být přímo zodpovědna lidu. Tvůrci nových ústav měli největší strach ze zneužití moci a chtěli tomu zabránit výrazným omezením výkonné moci, kterou představoval guvernér. Omezili ji zkrácením funkčního období a omezenou možností znovuzvolení. Bylo rozšířeno vo-lební právo.
Při konečném schvalování Ústavy Kongresem byla přijata dělba moci na zákonodár-nou, výkonnou a soudní. Zákonodárnou moc představoval parlament, složený ze dvou komor – Dolní komory – Sněmovny reprezentantů a Horní komory – Senátu, výkonnou prezident se svým kabinetem a soudní Nejvyšší soud společně se soudy nižší instance.
Schvalování však doprovázelo mnoho sporů o jednotlivých (někdy i velmi význam-ných) bodech Ústavy. Bylo velice zdlouhavé a problematické. Jeden z hlavních sporů vy-vstal při debatách, zda má být legislativa jedno či dvoukomorová. Zastánci jednokomoro-vé legislativy argumentovali tím, že obyvatelstvo USA je natolik jednolité, že postačí jed-nokomorový parlament. Zastánci dvou komor měli zase obavu, aby díky pouze jedné ko-moře ve společnosti nevznikaly privilegované vrstvy. Nakonec většina států přijala dvou-komorovou verzi hlavně s ohledem na tradici a přízeň většiny tehdy uznávaných myslitelů (Harrington, Swift, Hume). Dalším problémem bylo jak do komor volit, a jak je odlišit. Nakonec byl přijat kompromis a do Sněmovny reprezentantů byly přímé volby a do Sená-tu volili legislatury jednotlivých států (v roce 1913 byla odsouhlasena rovněž přímá vol-ba). Při schvalování funkce prezidenta došlo opět ke sporu ohledně způsobu volby a poté i délky funkčního období. Při debatování o způsobu volby navrhovala jedna strana volbu Kongresem nebo legislaturami jednotlivých států a druhá strana přímou volbu. Nakonec byl přijat kompromis v podobě volby prostřednictvím kolegia volitelů. Ohledně délky funkčního období se střetli názory na jednoletý mandát (nepraktický) a celoživotní mandát (skrytá monarchie). Jelikož ani jedna z těchto variant nebyla odpovídající, byl dohodnut kompromis o čtyřletém funkčním období a neomezené možnosti znovuzvolení (roku 1951 omezeno na maximálně dvě období). "

Vhodné pro základní nebo nižší stupně střední školy.