1.

O autorce

1.1	Oblast studia

2.	Totalitarismus jako alternativní lidská existence

3.	Totální moc, způsoby jejího dosažení

4.	Organizace, dělení moci a postavení vůdce

5.	Fenomény podrobněji

5.1	Propaganda

5.2	Organizace národa jako cíl

5.3

Teror

6.	Posun významu pojmu totalitarismus od doby vydání publikace

“Propaganda je důležitá před získáním moci pro získání mas, neboť v podmínkách svobody projevu, ve kterých vzniklo každé totalitní hnutí, lze jen omezeně používat teroru. Propaganda je nicméně s terorem spojena, ale tam, kde totalitarismus získá absolutní moc nahrazuje propagandu indoktrinací. Násilí a teror poté již není používán k propagandě a zastrašení opozice, ale pouze k dodání zdání reality ideologickým doktrínám a účelovým lžím. Z tohoto důvodu např. nacisté zlikvidovali větší část polské inteligence. Ne proto, že by byla v opozici, ale proto, že doktrína, kterou nacisté učili říkala, že Poláci nemají intelekt. V zásadě se ale totalitní hnití snaží používat propagandu jen jako podkladu pro svoji zahraniční politiku. To znamená, že je používána jen pro nedostatečně indoktrinované části společnosti a okolní, netotalitní státy. Dalo by se říci, že propaganda zmizí v okamžiku, kdy jediné totalitní hnutí dobude a indoktrinuje celý svět. To se naštěstí nestalo.
Případné rozpory mezi vnitřní indoktrinací a vnější propagandou členové hnutí chápou jako taktický manévr. Tímto způsobem obelhal A. Hitler ostatní státy, když po Mnichovu 1938 říkal, že chce mír, a při tom všichni členové hnutí věděli že bude válka. Poměr mezi indoktrinací a propagandou je závislý na velikosti hnutí a vnějším tlakem na hnutí. Propaganda je větší u menšího hnutí, a roste s vnějším tlakem, zatímco indoktrinace roste spolu s hnutím. Propaganda měla v době nástupu totalitních hnutí značně ušetřenou úlohu, neboť masy, které přesvědčuje nevěří faktům, vlastním smyslům, ale jen vlastním představám, upoutaným něčím univerzálním a zároveň konzistentním. Masy neuznávají náhodnost a utíkají k ideologii, která vylučuje náhodnost všeobjímající všemohoucností, která je údajně prapříčinou všeho. Jestliže doznání příslušníků sovětské opozice jsou vyjádřena stejným jazykem a přiznávají úplně shodné motivy, masy to berou jako důkaz pravdy, zatímco zdravý rozum říká, že byla psána jednou osobou a jsou tedy falešná. Základní převahou totalitní propagandy nad jinou propagandou je v tom, že pro členy totalitního hnutí není obsah propagandy objektivní problematikou, tedy něco nad čím mohou přemýšlet.
Propaganda je podstatnou součástí psychologické války, ale teror je víc. Teroru totalitní režimy používají i tehdy, kdy psychologických cílů jeho použití bylo již dosaženo. „Jeho skutečná hrůznost je v tom, že vládne nad zcela podmaněnou populací“ píše Hannah Arendtová. Tam kde vláda teroru dosáhla dokonalosti – jako např. v koncentračních táborech – propaganda zcela mizí. Jinými slovy, zatímco propaganda je nástrojem totalitních režimů pro styk s netotalitním světem, teror je vlastní podstata jeho vlády. Jeho existence je na subjektivních, či jiných psychologických faktorech závislá tak málo jako existence zákona na počtu lidí, kteří jej překračují v právním státě. Teror jako doplněk propagandy byl důležitější v nacismu, než ve stalinismu. Teror a násilí působené nacisty nebyl trestán což byla jasná propaganda síly , která přesvědčovala lidi, že je výhodnější být členem hnutí, než jím nebýt. Tento dojem zesiloval specifický způsob jímž nacisté svých politických zločinů využívali. Vždy se k nim totiž otevřeně přiznávali a na občany působili jako opak „planých žvanilů“ z ostatních politických stran. Tímto způsobem tedy propaganda spolu s terorem budovali organizaci, nejdůležitější prvek totalitarismu. Nevýhodou ovšem byla vzájemná závislost na organizaci. Se zánikem organizace zaniká i víra v dogmata, která hlásala. Proto nemohli spojenci po válce najít v Německu téměř ani jednoho přesvědčeného nacistu.
Organizace je základem totalitarismu. Sám A. Hitler prohlásil, že cílem propagandy je organizovat celý německý národ a poté svět a Stalin považoval kádry strany za nejcennější věc pod sluncem. Organizace je určena k přenášení propagandistických hesel, konstruovaných kolem centrální ideologické smyšlenky do fungující reality. Slouží k vybudování světa, jehož členové jednají a reagují v souladu s pravidly fiktivního světa. Nejnápadnější novinkou v době před převzetím moci ve státě bylo vytvoření organizací politické fronty k vyznačení rozdílů mezi členem vlastní strany, organizace a pouhým sympatizantem. Organizování fronty sympatizantů je totiž pro totalitní hnutí neméně podstatné než jeho skutečné členstvo. Toto dělení slouží k zachování radikalismu samotné strany, jež je založena na revolučním základě a zároveň k ochraně strany před realitou. Další typicky totalitní znaky, jako dosazování funkcionářů shora a monopolizace jejich dosazování v rukou jedné osoby jsou až druhořadého významu, stejně jako tzv. vůdčí princip, který si vypůjčil některé své znaky od autoritativního systému."