1.	Zástavní právo

2.	Předmět zástavy

3.	Vznik zástavního práva

4.	Práva a povinnosti vyplývající ze zástavního práva

5.	Zánik zástavního práva

6.	Seznam literatury

)Uryvek z práce:
" Zástavní smlouva musí být v písemné formě, jinak je neplatná. Nelze tedy sjednat zástavní smlouvu ústně, ani pouhým předáním věci do zástavy zástavnímu věřiteli.
V zástavní smlouvě musí být nezaměnitelným způsobem uveden předmět zástavního práva (tzn. zástava) a pohledávka, která se zajišťuje, tj. den a právní důvod vzniku pohledávky, její předmět a v penězích vyjádřená výše, splatnost, výše úroků a výše úroků z prodlení.
Jejími účastníky jsou zástavní věřitel a zástavce, tj. vlastník zastavené věci, popř. věřitel z pohledávky. Zástavcem je zpravidla dlužník, vůči němuž se v plné míře uplatňuje zajišťovací a uhrazovací funkce zástavního práva. Zástavcem může být i někdo jiný něž dlužník, pokud se k tomu zaváže. V tomto případě jsou zde tři subjekty: zástavní věřitel dlužník a závazce. Na odpovědnosti dlužníka splnit dluh se nic nemění, pouze v případě prodlení dlužníka s plněním dluhu postihne realizace zástavního práva zástavce, protože on odpovídá věřiteli cenou zástavy dosaženou při jejím zpeněžení.
Zástavní smlouvou jako takovou zástavní právo ještě nevzniká, je-li zástavou movitá věc nebo nemovitost. Zástavní smlouvou vznikne zástavci pouze závazková povinnost k úkonům, které jsou nutné k dosažení vzniku zástavního práva jako věcného práva.
U movitých věcí se ke vzniku zástavního práva vyžaduje ještě odevzdání zástavy zástavnímu věřiteli (tzv. ruční zástava). Zákon připouští i jiný postup při dovršení potřebné skutečnosti vedoucí ke vzniku zástavního práva. Jedním z nich je se souhlasem zástavce a zástavního věřitele svěření věci do úschovy třetí osobě jako schovateli. Bez souhlasu zástavního věřitele však nesmí schovatel zástavu nikomu vydat, ani zástavci. V obou výše uváděných případech je však pro zástavce nevýhodou, že nemůže věc po dobu trvání zástavního práva užívat."