1.

Úvod

2.	Vymezení regionu Severní Afrika

2.1	Vymezení oblasti

2.2	Etnická a náboženská skladba obyvatelstva

2.3	Vývoj počtu obyvatel

2.4	Stručná charakteristika států severní Afriky

3.	Populační vývoj Severní Afriky

3.1	Věková a pohlavní struktura

3.2

Úmrtnost

3.2.1

Naděje dožití při narození

3.2.2

Kojenecká a dětská úmrtnost

3.2.3

Mateřská úmrtnost a potratovost

3.3

Plodnost

3.3.1Úhrnná plodnost

3.3.2

Plodnost podle věku

3.3.3

Rozšíření antikoncepce

3.3.4

Islám a plánované rodičovství

3.3.5

Postavení žen ve společnosti

3.3.5.1

Vzdělanost žen a negramotnost

3.3.5.2

Zaměstnanost žen

3.4	Sňatečnost

3.4.1

Polygamie

4.

Migrace

4.1	Urbanizace

4.2	Pracovní migrace

4.3

Uprchlíci

5.	Odhady budoucího populačního vývoje

6.

Závěr

Použité zdroje informací

"Marocké království
Od starověku bylo vnitrozemí dnešního Maroka osídleno berberskými kmeny, zatímco pobřeží postupně ovládali Féničané, Kartaginci a Římané. V 7. století dobyli Maroko Arabové. V 11. až 13. století dynastie marockých Almorávidů a Almohadů ovládly větší část severní Afriky i část Pyrenejského poloostrova. Od 15. století se marocké pobřeží snažili získat Portugalci a Španělé, o století později se neúspěšně pokoušeli Turci připojit Maroko k Osmanské říši. Od roku 1666 vládne v zemi současná aláwítská královská dynastie. Před 1. světovou válkou se Maroko stalo předmětem zájmu mnoha evropských mocností (Francie, Španělsko, Německo), přesto si udrželo formální nezávislost až do roku 1912, kdy bylo rozděleno na protektoráty Francouzské a Španělské Maroko a město Tanger, které mělo mezinárodní statut. Roku 1956 uznala Francie i Španělsko nezávislost svého protektorátu a Maroku byl předán i Tanger. Od 60. let si Maroko nárokovalo území Západní (Španělské) Sahary. Po odchodu Španělů roku 1976 byla Západní Sahara okupována marockými a mauretánskými vojsky, po rezignaci Mauretánie na toto území Maroko anektovalo celou oblast. Od roku 1976 do poloviny 80. let (příměří až roku 1991) vedlo Maroko válku se stoupenci nezávislosti Západní Sahary. V roce 1993 byly pod dohledem OSN obnoveny rozhovory o budoucnosti Západní Sahary.

Súdánská republika
Súdán je stát v severovýchodní Africe při pobřeží Rudého moře. Ve starověku bylo jeho území pod vlivem sousedního Egypta, od 7. století pronikali do oblasti Arabové, kteří súdánské území islamizovali. Řadu malých nezávislých států na súdánském území připojil v letech 1820-1821 Egypt. Nábožensky motivovaná revolta súdánského vůdce Mahdího vyústila v roce 1885 ve vytvoření nezávislého autokratického státu. Mahdistický stát byl roku 1898 dobyt a poté prohlášen egyptsko-britským kondominiem. Nezávislost země byla obnovena až roku 1956. Od počátku je země zmítána napětím mezi arabským severem a černošským jihem, které od 80. let přerostlo v občanskou válku trvající dodnes.

Tuniská republika
Pobřeží Tuniska osídlili již ve starověku Féničané, kteří zde založili své nejvýznamnější město Kartágo. Po porážce Římem se dostalo pobřeží pod vládu Římské říše, zatímco vnitrozemí kontrolovaly berberské kmeny. V 7. století bylo území dobyto Araby, roku 1574 se stalo Tunisko součástí Osmanské říše. Až do počátku 19. století bylo Tunisko centrem výnosného pirátství, poté soupeřily o vliv v zemi Velká Británie s Francií a později s Itálií. Roku 1881 vyhlásila Francie nad Tuniskem protektorát, který trval až do roku 1956, kdy země získala nezávislost. O rok později byla zrušena monarchie a vyhlášena republika. Tunisko je konsolidovaný arabský stát, praktikující umírněnou vnitřní i zahraniční politiku. V letech 1973–1974 Tunisko neúspěšně jednalo s Libyí o založení Islámské arabské republiky. V parlamentních volbách v březnu 1994 se poprvé od vyhlášení nezávislosti do parlamentu prosadili i opoziční poslanci."

Práce je doplněna o velké množství grafů a tabulek
Katedra demografie geodemografie.