1.	Humanismus

1.1	Naturalismus

1.2	Senzualismus

1.3	Panteismus

1.4	Individualismus

1.5	Antropocentrismus

1.6	Racionalismus

2.	Renesanční „přírodní“ filosofie

2.1	Mikuláš Kusánský

3.	Hermetická filosofie

3.1	Paracelsus

3.2	Hieronym Cardan

3.3	Bernardine Telesie

4.	Kosmologie

4.1	Mikuláš Koperník

4.2	Jonannes Kepler

4.3	Galileo Galilei.

4.4	Giordano Bruno

4.5	Johannes Kepler

5.	Politicko-filosofické myšlení renesance

5.1	Utopický socialismus

5.2	Machiavellismus

5.3	Nicolo Machiavelli

5.4	Hugo Grotius

5.5	Thomas Moore

5.6	Tommas Campanella

“ Renesanční filosofie

Renesanci čili „znovuzrození“ člověka známe jako průzračný umělecký styl. Je to však také doba složitých duchovních a sociálních proměn ve 14. a 16. století. Jejich výrazem jsou humanismus, reformace a renesanční filozofie.
Renesance začíná koncem 13. stol. v Itálii, k nám se dostává až na přelomu 15. a 16. století, zatímco někde ještě panuje přísná scholastika, jinde vrcholí renesance.
Renesanci můžeme souhrnně charakterizovat proměnami komunikace, a to ve smyslu pozemských cest (kompas, zámořské objevy) i v duchovním smyslu. Komunikuje se s minulostí (objev antiky), vesmírem (heliocentrismu), přírodou živou i neživou (krevní oběh, pitvy), Bohem (reformace). Komunikuje se s lidmi silou (střelný prach) i myšlenkami (knihtisk). Mění se hranice, knihovny, vzdělání, představy o světě, životní styl. To nové oproti středověku lze vystihnout pojmy:
1) Naturalismus, čili vztah k přírodě, odmítání askeze. Zahrnuje také senzualismus (smyslovost, empirickou zkušenost) a panteismus (spojení Boha a přírody)
2) Individualismus a antropocentrismus. Člověk je tématem umělců i filosofů, stává se středobodem vesmíru (Bruno). Je strůjcem svých dějin (sociální teorie). Zodpovídá vnitřně za svou víru (reformace).
3) Racionalismus, čili rozumové ovládnutí skutečnosti.

Renesanční „přírodní“ filosofie
Německý filosof Mikuláš Kusánský ,(1401- 1464) talentovaný diplomat a teolog napsal mnoho děl. Obměňuje v nich otázku, kterou si položil již ve spise „ O učené nevědomosti“ : co je Bůh a je možné ho pochopit? Vychází z pojmu nekonečnosti a vymezuje 3 zákl jsoucna:
1) Bůh je absolutní nekonečno, je sloučením všech myšlenkových protikladů. Bůh je jediný počátek, skrytá podstata všeho. Bůh je a není, je největší i nejmenší,…
2) Svět, univerzum se odvozené nekonečno
3) Jednotlivé věci jsou konečné. Skutečnost se rozvinuje a zavinuje (v Bohu)
Kusánský vytvořil hypotézu o pohybu Země ještě před vznikem heliocentrické teorie Mikuláše Koperníka. Kusánský přesouvá pozornost od kvalitativního určení (proč co je a čím co je) k určení kvantitativnímu (v jaké míře co je). Universum a svět objevil jako objekt vědy, na který lze aplikovat matematiku.
- „Boží trojice je spíše než Otcem, Synem i Duchem sv. jednotou, rovností a spojením.“
- „Bůh není ztotožňován s přírodou, ale příroda, svět je zahrnut v Bohu.“
- „Nikoliv Země, ale Bůh je centrem všech sfér.“
- Bůh stvořil svět proto, že to byla absolutně největší nevyhnutelnost, ne proto, aby se poznala jeho dobrota.“
- „Svět je nejkrásnější boží výtvor.“
- „Bůh užil aritmetiky, geometrie a zároveň hudby a astronomie při stvoření světa.“
- „Člověk je totiž bůh, avšak nikoliv absolutně, je to lidský bůh, který v sobě obsahuje vesmír lidsky omezeným způsobem.
- „Každé náboženství je jen přibližování se k plnosti pravdy.“
Hermetická filosofie
Dynamické myšlení Kusánského předstihlo stav doby – plné chaosu a rozkotaných hodnot. Zmatený byl i vztah k dávným „pohanským“ zvykům. Pověrčivost byla často horší než dříve.
Paracelsus spolu s italskými mysliteli Hieronymem Cardanem, Bernardinem Telesiem, Giordanem Brunem a dalšími jsou představitelé hermetické filosofie. Ta sdružuje do jednoho celku empirickou přírodovědu, básnictví, víru i filozofii a podněcuje k celistvému cítění světa na podkladě mystiky i realismu."

Práce je stručná, ale velmi kvalitně vypracovaná.