Úvod
I. Teoretická část

1	Závazkové vztahy

1.1	Obchodně závazkové vztahy

1.2	Závazkové vztahy u směnek

1.3	Ručení a směnečné rukojemství

1.3.1

Ručení

1.3.2

Směnečné rukojemství (aval)

2	Odmítnutí přijetí a placení směnky dlužníkem

2.1	Důvody odmítnutí přijetí směnky

2.2	Postup při nepřijetí a neplacení směnky

3	Možnosti směnečného dlužníka

3.1	Povinnosti směnečného věřitele předložit směnku

3.1.1

Důsledky nepředložení směnky

3.2	Postup při nepředložení směnky k placení

3.2.1

Význam domicilační doložky

3.2.2

Postihová práva

II. Praktická část

4	Případová studie

4.1	Protest směnky

4.2	Kdo protest dělá (protestní orgán)

4.2.1

Kdo může žádat o provedení protestu (tzv. protestant)

4.2.2

Proti komu se protest dělá (tzv. protestát)

4.3	Účel protestu

4.4	Lhůty k provedení protestu

4.5	Zákonem stanovené náležitosti protestní listiny

4.6	Náklady na protest

4.7	Notifikační povinnost

5	Členění směnečných protestů

5.1	Členění protestů podle skutečnosti, která je protestem zjišťována

5.2	Členění protestů podle protestního orgánu

6	Důsledky pozdního provedení protestu

7	Postup v případě nenalezení nebo nezastižení dlužníka

8	Postup v případě obecné nemožnosti předložení směnky v místě platebním

9	Vymáhání směnek

9.1	Zkrácení směnečného řízení

9.2	Regrese neboli směnečný postih

9.3	Druhy námitek směnečného dlužníka

9.3.1

Dělení námitek

9.4	Zánik směnečného závazku

10	Promlčení práv ze směnky

10.1	Druhy promlčecích lhůt

10.2	Přerušení a stavění promlčecí lhůty

11

Obohacení

Závěr
Resumé
Literatura

"1.3 Ručení a směnečné rukojemství
1.3.1 Ručení
„V současné právní doktríně je ručení chápáno jako dřívější rukojemství, tedy smlouva, jíž se ručitel vůči věřiteli zavazuje splnit povinnost dlužníka (zajištěnou, primární povinnost), jestliže tak v čase splatnosti neučiní sám dlužník. Ručitelský závazek je akcesorický, věřitel je oprávněn plnění požadovat zásadně teprve poté, co právo na plnění marně uplatnil proti dlužníkovi. Toto uplatnění podle naší právní úpravy nemusí mít povahu žaloby, stačí neformální výzva k plnění a ve výjimečných případech není ani ta nezbytná (§ 306 odst. 1 ObchZ). Již v roce 1938 bylo judikováno, že žaloba na zaplacení doručená hlavnímu dlužníku může výzvu nahradit. Naproti tomu termínem závazek nebo povinnost máme zpravidla (podle kontextu) na mysli primární (zajištěnou nebo nikoli) subjektivní povinnost, která vznikne nejčastěji na základě smlouvy, popř. jiné právní skutečnosti. Je ovšem nepochybné, že také ručitel (rukojmí) je subjektem povinnosti, závazku, i když jeho závazek je jenom akcesorický a subsidiární, zajišťovací. Označíme-li proto převzetí rukojemství jako závazek, nedopouštíme se chyby, jenom volíme obecnější kategorii.“
1.3.2 Směnečné rukojemství (aval)

Aval neboli směnečné rukojemství, je zaručení třetí osobou. Tento institut dává majiteli směnky větší jistotu, spočívá v tom, že má z jedné směnečné listiny zavázáno vedle sebe (nikoli jako u ručení za sebou) několik dlužníků, z nichž si může vybrat.
Své rukojemské prohlášení stvrdí avalista přímo ve směnce svým podpisem a připojením avalizační doložky „avaluji“ nebo „per aval“ nebo doložky obdobného významu. Směnečným rukojmím může být fyzická osoba, právnická osoba nebo banka.
Avalizační doložka se obvykle uvádí na líci směnky, ale může být uvedena i na rubové straně tiskopisu s tím, že se zde musí uvést avalizační doložka. Na lícové straně směnky postačí i pouhý podpis avalisty (není-li zaměnitelný s akceptem).
Zavazuje-li se jednotlivec za dlužníka, pak u směnky vlastní uvede doložku „jako rukojmí“ nebo obdobného významu plus právoplatný podpis směnečného rukojmího. U směnky cizí je nutné uvést, za koho se rukojemství přebírá, např. doložkou „jako rukojmí za akceptanta“ plus právoplatný podpis směnečného rukojmího. Není-li uvedeno, za koho bylo směnečné rukojemství převzato platí, že bylo avalováno za výstavce."

Bankovní akademie, a. s.