1.	Úvod: Celosvětový problém

Dítě naděje, budoucnost lidského rodu

1.1.	Vybrané pojmy

1.2.

Příčiny

1.3.	Interdisciplinární problém

2.

část

2.1.	Tělesné týrání dítěte aktivní povahy

2.1.1.

Tělesná poranění a postižení orgánů

2.2.	Tělesné týrání dítěte pasivní povahy

2.2.1.

Porucha v prospívání

2.2.2.

Nedostatek zdravotní péče

2.2.3.

Nedostatek ve vzdělávání a výchově

2.2.4.

Nedostatek přístřeší, ošacení a ochrany

2.2.5.

Děti vykořisťované

3.

část

3.1.	Psychické týrání dítěte

3.1.1.

Dopady psychického týrání

3.1.2.

Šikana

4.

část

4.1.	Sexuální zneužívání dětí

4.1.1.

Vývoj pojmu

4.1.2.

Formy sexuálního zneužívání

5.

část

5.1.	Zanedbanost a zanedbávání dítěte

5.1.1.

Zanedbanost a psychická deprivace

5.1.2.

Případy zanedbanosti

5.1.3.

Zanedbání dítěte v rodině

6.	Závěr: Dítě jako zrcadlo

" 3.1. Psychické týrání dítěte
Zatímco sexuální zneužívání a fyzické týrání jsou pojmy, pod kterými si většinou dovedeme představit konkrétní události a činy, psychické či emocionální týrání jsou pojmy obecně značně nejasné a také se o nich ani zdaleka tak často nehovoří. Dokonce i specializovaná pracoviště zabývající se týranými dětmi jsou zaměřena především na fyzické a sexuální týrání a zneužívání. Můžeme si to vysvětlit tím, že tyto fenomény jsou lépe vymezené a následky takového jednání jsou na první pohled zřetelné a koneckonců i dobře dokazatelné při dalších jednáních. Navíc se dají i snadno objektivně doložit např. fotografiemi. Psychické týrání je dokumentovatelné velice obtížně a i v našem soudnictví se s touto problematikou setkáváme jen velmi zřídka právě z těchto důvodů.
Domníváme se, že z čistě odborného psychologického hlediska odlišení emočního a psychického týrání je namístě. Termín psychické týrání v sobě zahrnuje kromě jiných komponent i složku týrání emocionálního. Zůstává však diskutabilní, zda je z hlediska užívání toto rozlišování praktické. V naší společnosti se vžilo povědomí o psychické deprivaci a o psychickém týrání jsou ochotni uvažovat jen někteří osvícenější odborníci pracující s dětmi. Jemnější nuance, obáváme se, nejsme zatím obecně schopni dále diferencovat. Nejběžněji zvažovaný výskyt psychického týrání je u rozvádějících se rodičů či u rodičů, kteří se o dítě "přetahují", ať již po rozvodu, nebo i během soužití.
3.1.1. Dopady psychického týrání
Samozřejmě záleží na intenzitě, délce trvání a také na jakém vývojovém stupni rozvoje osobnosti k tomuto jednání dochází. Jsou děti, které reagují na psychické týrání stažením, stávají se ustrašenými, úzkostnými. Snadno se rozpláčí. Jejich sebedůvěra, sebehodnocení jsou velmi nízké. Snadno se v nejrůznějších situacích již předem vzdávají. Obtížně dokáží nejen prosazovat, ale i vyjádřit svá přání, své požadavky, ale i názory. Jiné děti naopak reagují spíše agresivně, razantně prosazují své. Leckdy jsou jejich projevy vlastně nápodobou chování dospělých v jejich blízkém okolí. Svým vystupová¬ním provokují dospělé i vrstevníky.
Všem těmto dětem bývají společné problémy v jednání s lidmi, v mezilidských vztazích. Také jsou u těchto dětí nápadně časté poruchy chování - lhaní , záškoláctví, útěky z domova. Velmi časté jsou i psychosomatické obtíže nejrůznějších projevů - bolesti hlavy a bříška, různé ekzémy, "nevysvětlitelné" zvýšené teploty atd.
Psychické týrání neexistuje pouze směrem od dospělých na děti, také se vyskytuje týrání rodičů jejich dětmi - a to jak fyzické, tak i psychické. Zvláště s postupujícím věkem rodičů a dětí. Osobnost těch, kteří týrají psychicky dítě se příliš neliší od osobností, které týrají fyzicky, ale porucha osobnosti obvykle není tak výrazná. Velký vliv má akutní i chronický stres, nevyspělost osobnosti a náročnost situací, které vedou k tomu, že dospělí či vrstevníci začnou psychicky týrat své okolí."