1.	Hlavní teoretické koncepce 20. a 30. let směřující k vytvoření soudobé makroekonomické teorie

1.1	Švédská (stockholmská) škola

1.2	Makroekonomická teorie M. Kaleckého

1.3	Makroekonomie D.H.Robertsona

2.	Obecná charakteristika Keynesova díla

3.	Hlavní myšlenky Obecné teorie

3.1	Teorie efektivní poptávky

3.2	Mezní efektivnost kapitálu

3.3	Investiční multiplikátor

3.4	Teorie úroku na bázi preference likvidity

4.	Závěry Keynesovy Obecné teorie zaměstnanosti, úroku a peněz pro hospodářskou politiku státu

“Investiční multiplikátor

Kahn-Keynesův multiplikátor se soustřeďuje na výklad důchodotvorných efektů. Jeho základem je vztah investic a vytvářeného národního důchodu, který je při daném sklonu ke spotřebě a k úsporám daný výší těchto investic a výší výdajů na spotřebu vytvořených na základě těchto investic. Tyto dodatečné výdaje na spotřebu jsou sumou řady důchodů vyplácených při výrobě příslušných investičních statků a dále pak požadovaných spotřebních statků a služeb zmenšených o odpovídající úspory. Zkoumání důchodotvorného efektu investic je důležité zejména při úvahách o veřejných pracích financovaných ze státního rozpočtu či úvahách o deficitním financování. Dodatečná investice by neměla mít kapacitotvorný efekt, předpokladem byla existence nevyužitých ekonomických zdrojů a nezaměstnanosti.
Růst důchodu vyplývá jako kumulativní multiplikační efekt sklonu ke spotřebě. Multiplikační proces se zastaví v okamžiku, když přírůstky výdajů na spotřeby budou tak malé, že si již nebudou vyžadovat další rozšiřování výroby.
Keynesův přístup ke koncepci multiplikátoru byl ve značné míře krátkodobý a statický, jeho hlavní slabinou je abstrahování od kapacitotvorných efektů investic.

Teorie úroku na bázi preference likvidity

Keynes odmítl neoklasické pojetí úrokové míry jako alternativní ceny současné spotřeby i bezprostřední vazbu úroků a mezního produktu kapitálu. tím popřel i úlohu úrokové míry jako nástroje automatického vyrovnávání úspor a investic. Chápal úrokovou míru jako čistě peněžní jev spojený s preferencí likvidity.
Keynesova koncepce likvidity je založena na rozpracování motivace držby peněžní hotovosti, zdůraznil funkci peněz jako uchovatele hodnot a důsledky tezaurace peněz pro vývoj kapitalistické tržní ekonomiky. Preference likvidity je u něho spojena se čtyřmi motivy:
1) Motiv důchodový – domácnosti dostávají své příjmy v jiných obdobích, než v jakých je musí v souvislosti s uspokojováním svých potřeb vydávat.
2) Motiv podnikání – obdobné souvislosti jako u důchodového motivu, ale pro podnikatele. Společně se tyto motivy označují jako motiv transakční
3) Motiv opatrnostní – hospodářské subjekty vytvářejí určitou peněžní zásobu pro překonání situací spojených s neočekávanými výdaji, případně váznutím příjmů.Výše peněžních zůstatků vytvářených na základě transakčního a opatrnostního motivu je úměrná velikosti národního důchodu, nezávisí však na úrokové míře.
4) Spekulační motiv preference likvidity – závisí na úrokové míře. Subjekty si vytvářejí peněžní zásobu v souvislosti s tím, jaký očekávají vývoj na trhu cenných papírů. Očekávají-li kapitálové ztráty, které by převažovaly nad výtěžky z úroku, budou dávat přednost držbě peněz. V Keynesově pojetí se tato volba omezuje pouze na obligace. Jiné typy cenných papírů v úvahu nebral.
Poptávka po penězích je složena z poptávky transakční, která je přímo úměrná vývoji národního důchodu a spekulační poptávky po penězích, která je funkcí úrokové míry. Výsledkem Keynesových úvah byla představa, že je úroková míra funkcí preference likvidity a množství peněz v oběhu. Zatímco nelze motivy preference ovlivňovat, je možné na úrokovou míru působit prostřednictvím množství peněz v oběhu. Již Keynes si však uvědomoval, že má snižování úrokové míry zvyšováním nabídky peněz svoje hranice. Je-li úroková míra příliš nízká, bude většina hospodářských subjektů očekávat její růst. Díky tomu poroste spekulační poptávka po penězích případně až do nekonečna a další pokles úrokové míry nebude možné prosadit ani vháněním dalších peněz do oběhu, jako tzv. past likvidity."

Vypracováno do dějin ekonomických teorií.