"1.2 Reedukace dysortografie
Důležitou roli v reedukaci specifické poruchy pravopisu hrají rodiče, které svému dítěti mohou velmi pomoci procvičit pravopis stále málo rodičů ale ví, jak svému dítěti nejlépe pomoct. Běžnou metodou rodičů je, že se dítěte ptají, jak se jednotlivá slova hláskují tato metoda ale nestačí pro nápravu specifické poruchy pravopisu. Správnou metodou by bylo, pokud se rodiče zaměří například na ti, aby učili své dítě jen malému počtu slov každý den. Pro nápravu dysortografie by jak škola, tak i rodina měla zajistit komplexnost nápravné péče mezi žákem, školou a rodiče.
Pro nápravu specifické poruchy pravopisu jsou vhodné diktáty, které by se měly konat každý den a neměly by trvat déle jak patnáct minut :
1. „zkrácený diktát – psát každou druhou větu
2. vizuální diktát – žák doplňuje vynechané pravopisné jevy
3. individuální diktát – realizovaný v pomalém pracovním tempu
4. diktát s použitím pomůcek – možnost nahlédnout při nejistotě“
„Při výuce pravopisu a hláskování využíváme podobné kognitivní procesy jako při čtení dítě však velmi zatěžuje, že si musí vybavit celé slovo zcela bez pomoci v konkrétním tvaru a udržet ho při psaní celé v paměti. Má- li dítě například napsat slovo „kočka“, musí být především schopné vybavit si v mysli písmena, z nichž se slovo kočka skládá, poté je musí správně seřadit a tuto řadu hlásek udržet v paměti tak dlouho, aby je mohlo zapsat. Celý proces je komplikován skutečností, že v závěrečné fázi, při přenosu slova z mysli na papír, musí dítě zapojit koordinaci jemné motoriky a senzomotorickou koordinaci oko-ruka.“
Mezi nejdůležitější cvičení pro nápravu dysortografie patří sluchové cvičení : například cvičení na rozlišování výstavby slov, kdy se dítěte ptáme, zda mu slova znějí stejně, kterou hlásku slyší, ptáme se ho na počet slov ve větě. Pomocí sluchového cvičení dále rozkládáme slova na slabiky, rozkládáme slova na hlásky, tvoříme nová slova přidáváním či odebíráním hlásky (např. rada – brada…) nebo skládáme slovo ze slabik (např. po-le-tí-me), kdy žák pak celé slovo zopakuje.
Mezi zrakové cvičení patří hlavně zrakové rozlišování : například skládání roztříhaných obrazců, dokreslování obrázků nebo písmen, vyhledávání shodných a rozdílných obrázků či písmen, spojování čarou týchž písmen pouze jinak tvarově vyjádřených či v různé poloze zapsaných, různobarevné křížkování písmen, která mají háček, čárku, kroužek či tečku ve slovech a další.
Další metodou při nápravě dysortografie jsou cvičení za použití tzv. bzučáku, což je jakýsi zvonek pro rytmická cvičení beze slov, kdy učitel vyťukává rytmus, žáci počítají, kolik zvuků slyšeli a potom napodobují rytmus vytleskáváním nebo vyťukáváním. Nebo učitel předříkává slova a žák je rytmicky přehrává pomocí bzučáku. Bzučák se užívá i při pravopisných cvičeních či diktátech, kdy učitel doprovází diktovaná slova zvukem bzučáku. Cílem těchto cvičení za použití bzučáku je předcházet chybám a zdůrazňovat vnímání délky."

Práce obsahuje obrázky.