1.	Základní pojmy pedagogiky

a) Pedagogika
b) Základní pojmy a termíny pedagogiky
c) Dělení základních pedagogických disciplín
d) Hraniční pedegogické disciplíny
e) Aplikované pedagogické disciplíny

2.	Pedagogické koncepce (herbartismus, pedocentrismus,...)

3.	Pedagogická teorie a teorie pedagogiky

a) 19. století J. F.Herbart
b) První polovina 20. století

4.	Struktura pedagogiky a systém pedagogických věd

a) Předškolní pedagogika (problematika výchovy v předškolním období)
b) Z hlediska vývojových fází člověka:
c) Z hlediska speciální obsahové náplně:
d) Podle druhu vzdělávacího prostředí:
e) Za hraniční vědy úzce propojené s pedagogikou:

5.	Postavení pedagogiky ve vztahu k jiným vědám

a) Filozofie
b) Psychologie
c) Sociologie
d) Další vztahy pedagogiky

6.	Metodologie pedagogiky a metody pedagogických výzkumů

a) Metodologie pedagogiky
b) Přehled základních metod pedagogického výzkumu:

7.	Výchova a společnost, současné pedagogické myšlení

8.	Výchova a utváření člověka

a) Člověk a výchova
b) Dědičnost
c) Temperament
d) Inteligence
e) Vztah výchovy a společnosti

9.	Přístupy ke vzdělávání (ped. optimismus, pesimismus)

a) Výchovný optimismus
b) Výchovný pesimismus
c) Pedologie

10.	Vztah pedagogické a ekonomické efektivity vzdělávání

a) Pedagogická efektivnost
b) Kritéria lze dále třídit
c) Ekonom. efektivnost

11.	Pedagogické zásady

a) Zásada uvědomělosti
b) Zásada názornosti
c) Zásada soustavnosti
d) Zásada přiměřenosti
e) Zásada trvalosti

12.	Obsah vzdělávání

13.	Cíl vzdělávání

14.	Předpoklady pro práci vzdělavatele a složky jeho přípravy

a) Složky přípravy
b) Učitelský styl práce

15.	Typologie pedagoga

a) W. O. Döring
b) Jan Režný
c) B. Lehmann
d) Podle toho, která orientace převládá, rozlišuje typy učitelů
e) Tyto základní typy pak dále diferencuje

16.	Zásady pedagogické komunikace

a) Při sdělování studujícím:
b) Při naslouchání ze strany studujících
c) 17. Institucionalizace vzdělávání
d) J.A. Komenský

18.	Vývoj školy v českých zemích

a) Sedmero svobodných umění
b) Pozdní středověk
c) Druhá polovina 18. století
d) Reformy pokračovaly i za panování císaře Josefa
e) Po roce 1848 nastal opět úpadek českého školství

19.	Společenský a historický charakter vzdělávání

20.	Vzdělávací politika

21.	Soudobé tendence ve vzdělávání

22.	Světové a evropské dokumenty o vzdělávání

a) USA 1990 „Amerika 2000“
b) Evropské komise - „Bílá kniha o vzdělávání a odborné přípravě“
c) UNESCO „Vzdělávání pro 21. století“
d) Lisabonská úmluva
e) Magna Charta Universitatum z roku 1988
f) Sorbonská deklarace
g) Boloňská deklarace

23.	České dokumenty o vzdělávání

a) Bílá kniha – „Národní program rozvoje vzdělávání v České republice“
b) Československo - první polovina 20. století
c) Česká republika - druhá polovina 20. století
d) 70. – 90. léta

24.	Výchova a pedagogika ve Starém Řecku

a) Spartská výchova
b) Athénská výchova
c) Řecká pedagogika

25.	Výchova a pedagogika ve Starém Římě

a) Elementární školy
b) Gramatické školy
c) Škola rétorská
e) Pedagogické názory v Římě

26.	Středověká výchova a pedagogika

a) Arabská vzdělanost
b) Scholastika
c) Univerzity

27.	Výchova a pedagogika v období renesance a humanismu

a) Charakter doby a vzdělávání
b) Renesance
c) Pedagogové-humanisté

"9. Přístupy ke vzdělávání (ped. optimismus, pesimismus)

Výchovný optimismus
J. A. Komenský
- ovlivněn středověkou teologií
Didaktica magna
- projevuje teologický světový názor
- život má velký význam
- člověk má být tvor rozumný, vládnoucí a obraz svého tvůrce (Boha)
- výchova přispívá k dosažení hodnot
- tvor rozumný % pozorovatel, pojmenovatel, poznavatel
- člověk má být pánem všech ostatních živočichů a věcí
- musí všemu rozumět a obracet věci ve svůj prospěch
- člověk má dobré předpoklady ke vzdělávání a výchově
- musí být vychováván ke svému lidství
- učit a naučit je možné všechny lidi
- odmítá pochybovače = připomínali nesnadnost výchovy (lidé chytří a lidé tupého ducha, nejde je nic naučit)


Dnes
- složitější problematika
- dědičnost
- vlohy
- protřídí
- výsledky výchovy mohou být nejisté

A. Diesterweg
- zdůrazňuje vrozený význam vloh, které lze vlastní výchovou rozvinout
- potřeba podceňovat aktivitu vychovávaného
- požadavky vysoké aktivity a iniciativy vzdělávaného = dnes stožár moderní pedagogiky

- názory se nejvíce blíží životní realitě
Výchovný pesimismus
- přímý opak optimismu
- přirozený vývoj člověka v souladu přírodou

J. J. Rousseau
Emil čili o vychování
- vše co je tvořeno Bohem, je správné
- člověk to může jen pokazit
- děti i dospělé bychom měli ponechat přirozenému vývoji
- to by vedlo k potlačení úlohy škola a všech vzdělávacích systémů
- „když dítě rozbije okno, nemáme ho trestat, ale nechat ho v té místnosti žít, ať pozná co udělal“
- týká se to podle něj hlavně dětí do 12 let
- je třeba čas na výchovu nezískat, ale ztrácet
- dítě má samo dopět k závěru, že se musí naučit číst, psát, počítat

navazoval Pedocentrismus
- do středu výchovy klade dítě – zrání, potřeby, utváření vztahu k okolí
- vychází z přirozenosti dítěte = pedagogický naturalismus
- výchova jde jakoby za dítětem
- odstraňuje překážky, které mu brání v přirozeném vývoji

pedologie
William Stern
- poč. 20. stol.
- důraz na podrobnou znalost vychovávaného
- předpoklad výchovy
- diagnostické a experimentální metody = předpoklad osobnosti pro další výchovu
- autor vzorce pro výpočet inteligence ve zlomku
- psychologie se stala určitým faktorem ve výchově
- navrhl, ale vedle učitelů na školách byli psychologové
- měli dávat učitelům pokyny k vlastní výchově
- značný odpor učitelů

pedologie
- přecenila vliv dědičnosti a prostředí
- podcenila význam záměrné a cílevědomé výchovy"