1.

Úvod

2.	Protágoras

3.	Dialog mezi Protágorem a Platónem odehrávající se na pozadí běžného dne.

4.

Závěr

"Protágorovy teze Sokrates přijímá, ale chybí mu v nich „něco málo“ - správné objasnění a upřesnění co je zdatnost, její části a druhy jako např. spravedlnost, rozumnost a zbožnost. Protagoras tvrdí, že ctnosti jako spravedlnost, rozumnost a zbožnost jsou samostatné druhy zdatnosti a nikdo nemá všechny, nýbrž každý má některou. Sokrates však tvrdí, že zdatnost je jednota. Protagoras připouští, že 4 ctnosti – moudrost, rozumnost, spravedlnost a zbožnost jsou si velmi blízké, naopak zmužilost je něco zvláštního – lidé mohou být zmužilí, ale nemusejí být spravedliví, zbožní apod. Sokrates namítne, že někteří lidé žijí zle, jiní dobře – snaží se dokázat, že zdatnost je ve vědění. Pojem vědění pak popisuje ve srovnání větších a menších libostí či nelibostí. Ukáže se, že rozdíl mezi zmužilými a bázlivými spočívá v různé znalosti věcí bezpečných a nebezpečných. Veškerá zdatnost je tedy vědění – samozřejmě o dobru.
Sokrates si počne stěžovat na zdlouhavost Protagorových proslovů a prosí ho o stručnější odpovědi, ten však kontruje, že kdyby vždy odpovídal stručně, nevyhrál by ani jeden řečnický zápas. Sokrates tedy končí s tím, že nemá na dlouhé hovory čas. Je však zadržen Kalliem, který ho prosí, aby pokračovala a ostatní se přidávají – stanou se jakýmisi soudci, aby oba soupeři dodržovali jistá pravidla, tj. Sokrates bude mluvit obšírněji a Protagoras kratšeji. "