1.

Úvod

2.	Rétorika dnes

3.	Rétorika a školství

4.

Řečníci

5.	Závěr a zhodnocení

"Tatam jsou doby, kdy zástupy lidí sledovaly v amfiteátru řečníky jež soutěžili v lepší argumentaci na dané téma. Nastala doba krátkých, jasných sdělení a doba rozkvětu multimédií. Nelze však hovořit o úplném soumraku řečnické kultury, stále je totiž dostatek řečníků, kteří nás dnes a denně přesvědčují o své pravdě nebo o pravdě jejich sociální skupiny (např. politické strany, etnika apod.). Jen ten styl se prostě změnil. Doba je rychlá, každý někam spěchá a nemá čas zaobírat se detaily. Vše chceme rychle, bez průtahů. Snažíme se zkracovat vše, co by nás mohlo zdržet. Asi největší „mor“ pro řečnickou kulturu dneška jsou telefony. Každý se snaží zkrátit hovory na minimum, jen aby to moc nestálo. Anebo raději pošle krátkou textovou zprávu, tzv. sms. Kde zůstal osobní kontakt a potřeba si s někým jen tak popovídat? Mám obavy, že v poslední době vidím řečnit už jen politiky, soudce nebo herce na divadle (ale ti to mají již předem napsané v roli, takže tolik potřebná řečnická improvizace je tatam). Vše jako by se řídilo jakýmsi scénářem - řídíme se tím, co bychom měli a smíme říkat na dané téma v dané situaci. Ale kde je tedy ta improvizace? Kampak se nám ztratila? Vypadá to, že zmizela v rámci schopnosti člověka si vše zjednodušovat. I když, ono to zjednodušení také není zrovna valné – když se podívám na současné školství, ani se nedivím, že se spousta lidí již nedokáže svobodně a bez problémů vyjadřovat."