1.

Úvod

2.	Většinový volební systém

a) Systém prosté většiny
b) Systém absolutní většiny
c) Volební systém alternativního hlasování

3.	Proporční volební systém

a) Systém kandidátních listin
b) Systém jednoho přenosného hlasu

4.	Smíšený volební systém

a) Systém závislé kombinace
b) Systém nezávislé kombinace
5.Použitá literatura

"Proporční volební systém

V něm se volí obvykle ve velkých vícemandátových obvodech a mandáty se přidělují jednotlivým kandidátkách (kandidátním listinám). Tento sytém se začal používat později, až od poloviny 19. století v souvislosti se vznikem masových politických stran.
Poměrné zastoupení spočívá v tom, že každé politické straně náleží takový počet mandátů, který odpovídá poměrně podílu hlasů, které strana nebo koalice od voličů získala. (V praxi se uplatňuje dolní procentní limit – tzv. kvórum.) Volební obvody jsou relativně velké (často tvoří celá země jeden obvod) a vícemandátové (tzn. v jednom obvodu se volí více mandátů). Volební listiny (kandidátky) obsahují větší počet kandidátů rozdělených podle strany nebo koalice. Volič rozhoduje o zvolení celé stranické kandidátky. Každému volebnímu seskupení, které vytvořilo společnou kandidátku, je přiděleno tolik mandátů, jak to odpovídá podílům odevzdaných hlasů pro jednotlivá seskupení, spočítaných podle různých metod.
Poměrný systém tak umožňuje získání mandátů i malým stranám (na rozdíl od většinového). Mandáty bývají rozděleny mezi větší počet stran. Systém však znevýhodňuje malé regionální (často menšinové etnické) strany. Státy někdy řeší tento problém přidělením pevného počtu mandátů těmto menšinám samostatnými volbami uvnitř etnických skupin.
V praxi však dochází k technickým potížím při přepočítávání hlasů do volebních mandátů. Počet voličů se totiž neshoduje s menším počtem mandátů. Pro získání jednotlivých mandátů je předepsán určitý počet hlasů, tzv. volební číslo. Často se stává, že volební čísla všech mandátů nejsou naplněna. Je tedy nutné použít některou z metod tzv. volební aritmetiky. Nejčastěji používané metody jsou tři. Metoda největších zbytků (ta je nakloněna spíše malým stranám), Saint-Laguëova a d’Hondtova metoda (ty zvýhodňují spíše zvýhodňují velké strany)."