1.

Úvod

2.	Významné objevy ve zkoumání mozku

3.	Lehká mozková dysfunkce (specifické poruchy učení)

4.	Specifické poruchy chování a pozornosti

5.	Symptomy ADHD

6.	Diagnostika a zjištění poruchy

7.	Metody terapie

8.

Závěr

9.	Seznam použité literatury

"II. Lehká mozková dysfunkce (specifické poruchy učení)

Definice specifických poruch učení amerického Úřadu pro výchovu (1967) postavila lehké mozkové dysfunkce ještě do jedné řady s porušeným vnímáním, dyslexií, vývojovou dysfázií. Zřejmě nesprávně. Nerozlišovala , co je příčinou a co je projevem. Druhá definice již jednoznačně připisuje původ specifických poruch učení dysfunkci centrálního nervového systému. Ve smyslu druhého pojetí (první monografie Otakara Kučery , 1961) jsou tedy všechny specifické poruchy učení lehkými mozkovými dysfunkcemi , přičemž všechny lehké mozkové dysfunkce nemusí být poruchami učení , natož specifickými.
Pojem LMD je širší a všechny specifické poruchy učení do sebe pojímá.
Jsou lehké mozkové dysfunkce ( dále jen LMD) , které se projeví především nápadností v chování dítěte, ale nedotýkají s nijak významněji jeho školního prospěchu a školní výkonnosti. Neklid, impulsivita, nesoustředěnost, výkyvy v náladách apod. , což jsou jedny z nejčastějších příznaků LMD mohou být velmi nápadné vnějšímu pozorovateli a vedou k diagnoze LMD , zvláště pokud neurolog současně nalezne řadu drobných poruch i nápadností ve funkci hybného aparátu nebo ve funkci smyslových orgánů . Avšak při dobrém vedení může takové dítě školsky prospívat docela dobře nebo jen s relativně malými obtížemi.
Průkopnická studie „Psychologické projevy při lehkých dětských encefalopatiích“, která vyšla v r. 1961, Otakara Kučery, primáře Dětské psychiatrické léčebny v Dolních Počernicích, vycházející z více než desetiletého zkoumání klinického materiálu, přinesla řadu originálních postřehů a poznatků . Pravý důvod LMD v jednotlivém konkrétním případě postiženého dítěte se jen velmi těžko prokazuje.
Na úrovni patologicko – anatomické jsou drobná mozková poškození nebo vývojové mozkové anomálie stále ještě sotva zachytilelné. Usuzujeme spíše z anamnestických údajů, klinického obrazu vnějších projevů dítěte a ze souhlasného výskytu často jen drobných nápadností a poruch v nálezech neurologických, pediatrických , psychologických a speciálně-pedagogických apod. Původní představa-ještě Kučerova- o příčinách lehké poruchy byla koncipována analogicky podle poruch těžkých ve smyslu dětské mozkové obrny a hlubší mentální retardace. U těchto těžkých poruch je spojitost s mozkovým poškozením zřejmá. Soudilo se tedy, že podkladem lehkých encefalopatií jsou obdobná poškození , jenomže lehká rozptýlená, nevýrazná, která řádnou funkci určitého mozkové strukutury a pak celého mozku ztěžují a narušují. Poškození mozkový tkáně bylo pojímáno jako rozhodující etiologický činitel.V odborné literatuře zkratka MBD z anglického „minimal brain damage“ - drobná mozková poškození. Dnes pojetí příčin lehkých mozkových dysfunkcí rozšířilo "

Autorka část práce umístila na českou Wikipedii.