Úvod

1.	Počátky radiologie

2.	Zavádění do praxe

3.	Další zdokonalování

4.	Další možnosti

5.	Radiologie kontra chirurgie

"DALŠÍ ZDOKONALOVÁNÍ
"Arterie zprůchodněné pomocí angioplastiky měly tendenci se znovu uzavřít," pokračuje Rossi. "V osmdesátých letech se proto přistoupilo k dalšímu kroku zdokonalujícímu Gruentzigovu techniku. Byl vynalezen takzvaný stent, pomůcka podobná výztuze v tunelu. Je to ocelová mřížka navlečená na balonek, která se při jeho nafouknutí roztáhne a zajišťuje dlouhodobou dilataci tepny." Stent, který je dnes každoročně aplikován tisícům pacientů po celém světě, byl nápadem Julia Palmaze, argentinského radiologa působícího v Houstonu, jenž jej ve spolupráci s kardiologem Richardem Schatzem poprvé zavedl do tepny pacienta v roce 1987. Nedostatkem tohoto zařízení však je, že jako cizí těleso vyvolává množení buněk, jehož důsledkem je zužování průsvitu tepny, takže v některých případech může dojít k tomu, že se arterie znovu uzavře. Je to takzvaná restenóza. Možnost jejího výskytu je různá: u drobných věnčitých tepen, do nichž se zavádí stent o průměru dva až čtyři milimetry, vede už i minimální zmnožení buněk k podstatnému zmenšení kalibru. Naproti tomu u ilických arterií přivádějících krev do nohou, které vycházejí z rozvětvení aorty a mají průměr osm až deset milimetrů, je výskyt restenózy méně častý. Pacienta je tedy třeba po angioplastickém zákroku čas od času kontrolovat, aby bylo možno včas znovu zasáhnout v případě, že by se céva opět uzavírala."