1.

Úvod

2.	Čtyři stadia vztahu společnosti k postiženým

3.	Preventivní péče

4.

Osobnosti

a) Prof. Rudolf Jedlička (* 20. 2. 1869 v Lysé nad Labem – † 2. 6. 1926 v Harrachově)
b) František Bakule (* 18. 5. 1877 v Lidmovicích u Vodňan – † 15. 1. 1957 v Praze)
c) Jan Chlup (* 22. 11. 1889 v Boskovicích u Brna – † 4. 8. 1968 v Praze)
d) Augustin Roman Bartoš (* 29. 2. 1888 – †24. 1. 1969 v Praze)
e) Prof. PaeDr. František Kábele, DrSc. (* 30. 11. 1913 v Radčicích, okres Chrudim)

4.	Schéma dělení pohybových vad

5.	Dětská mozková obrna

a) Klasifikace DMO dle charakteru tonusové a hybné poruchy

6.	Pedagogicko psychologické poradenství systém (PPPS)

a) Systém pedagogicko-psychologického poradenství
b) Organizace školy při zdravotnických zařízeních (mateřské a základní školy)

7.	Pohybové vady

8.	Chronická onemocnění

9.	Epilepsie (padoucnice)

"Augustin Roman Bartoš (* 29. 2. 1888 – †24. 1. 1969 v Praze)

Život: pocházel z početné rodiny, byl nejmladší z 5 dětí. Trpěl chorobou – osteomyelitis – v levém hlezenním kloubu – byl více unaven a při pohybu měl bolesti. V dětství miloval školu, odmaturoval na učitelském ústavu v Hradci Králové. Učil na obecné škole – kriticky hodnotil nedostatky školské práce a prosazoval nové prostředky a metody. Navštívil prázdninový kurz ručních prací – poznal výběr technik a námětů, vhodných pro dětské zaměstnání. Odešel do Prahy studovat VŠ (filosofická fakulta). Nedostudoval z finančních důvodů a nastoupil do ústavu pro slabomyslné v HK – začal s ručním zaměstnáním chlapců; výsledky svých studií i pedagogické praxe v tomto ústavu publikoval v knihách „Dítě a práce“ a „Škola a práce“. V r. 1919 nastoupil do výchovny pro mravně vadné dívky v Jilemnici, nespokojen s touto prací se vrátil do ústavu v HK (do konce r. 1919). Byl malířem, beletristou, hudebníkem, spoluzakladatelem Orchestrálního sdružení pražských učitelů.
Působení v Jedličkově ústavu:
1920 – 1945, ujal se vedení ústavu za neutěšené materiální a finanční situace a provedl reorganizaci celého zařízení. Zřídil dílny pro výcvik zaměstnání TP mládeže: truhlářská, krejčovská, knihařská, knihkupectví, výroba ručně vázaných koberců, atd.
Nechal postavit novou budovu ústavu – internát pro žáky s trojtřídní školou, vybavenou speciálním nábytkem, knihovna, výtah, společenská místnost, jídelna, instalovány mechanicko-terapeutické přístroje, jeviště pro dětské divadelní hry, skleník se zahradnictvím a hřiště. Ve staré budově byl zřízen internát pro dospělé TP.
Zřídil muzeum Jedličkova ústavu, zakoupil objekt lázní Lochovice – nižší stupeň školy, druhý stupeň školy s učebnou a internátem, internát a učebna pro nejstarší žáky (děti diferencovány podle svých schopností a zájmů), park, letní škola – důraz na výchovu a sport. Zavedl vyučování v ústavní nemocnici – účelem bylo vyplnit mezeru v přerušené školní docházce. Kladl důraz na aktivitu dětí ve vyučování, zavedl ruční práce, které se staly principem vyučování. Zdůrazňoval individualizaci.
Jeho snahou bylo usnadnit těžký život při nedostatcích pohybového aparátu, dát perspektivistu, zbavovat pocitu méněcennosti, vzpřimovat bezradné a posilovat slabé, odstranit termín „mrzák“ a definitivně jej nahradit pojmem „s tělesným defektem“.
Navštívil Belgický ústav, ústav v Trachenberku u Drážďan, ústav v Götabergu, Stockholmu – zajímal se o cíle a metody výchovy.
Zúčastnil se a přednášel na mezinárodních konferencích – např. v Ženevě 1929 – přednáška o výchově imobilních dětí v Jedličkově ústavu, o vyučování s použitím automobilu."

Psané většinou formou poznámek a je doplněna o obrázky.