1.

Úvod

2.	Co je to Evropská unie

3.	Počátky integrace

3.1	50. léta - Evropské společenství uhlí a oceli

3.2	1957 - Evropské hospodářské společenství a Euratom

3.3	1968 - Dobudování celní unie

3.4	1973 - První rozšíření

3.5	80. léta - Jižní rozšíření a dobudování Jednotného vnitřního trhu

3.6	1989 - Období změn

3.7	1991 - Evropská unie: od Maastrichtu k Amsterdamu

4.	Vztahy mezi EU a ČR

4.1	Historický a geopolitický kontext

4.2	Přístup ČR k Evropské unii

5.	Evropská dohoda o přidružení České republiky k Evropskému společenství

6.	Příprava ČR na vstup do EU

6.1	Principy rozšíření

6.2	Kodaňská kritéria a jejich aplikace na ČR v době podání žádosti o vstup

7.	Samotné jednání o vstupu ČR do EU

7.1

Screening

7.2

Negociace

8.

Závěr

9.	Příloha - kapitoly vyjednávání

“ Screening

Samotným jednáním (negociacím) předcházela (nebo probíhala současně) etapa tzv. screeningu legislativy. Pojem "screening" je možno opsat jako prověrku národní legislativy (v případě ČR šlo tedy o prověrku českého právního řádu) a její porovnání s acquis Evropské unie. Jednalo se o velmi technickou záležitost, při které Evropská komise nejprve předložila seznam platných právních předpisů pro zkoumanou oblast a podala k nim krátký výklad. Pro účely screeningu bylo celé acquis rozděleno do 31 kapitol.

První, multilaterální fáze, která probíhala s delegacemi všech kandidátských zemí zároveň, měla za úkol objasnit jednotlivé kapitoly jako celek, nabídnout pomoc při přejímání některých norem, upozornit na akty, u nichž budou z důvodu rozšíření EU nutné úpravy.

V druhé, tzv. bilaterální fázi, se následně zjišťovalo, zda bude mít některá země s přejímáním acquis EU v dané oblasti problém. Tato fáze, při níž se již jednalo s jednotlivými delegacemi odděleně, následovala vždy bezprostředně (obvykle s několikadenním odstupem) po projednání každé jednotlivé kapitoly v první fázi a sloužila ke zjišťování úrovně kandidátské země při přejímání acquis, připravenosti k jeho aplikaci a k identifikaci hlavních problémů. Při screeningu se pouze identifikovaly případné problémy - nešlo o jednání (negociace) o podmínkách členství.

Během schůzek mezi zástupci EK a experty kandidátských zemí se jednotlivé oblasti acquis třídily do 3 hlavních oblastí:
• záležitosti, které je země schopna bez problémů přijmout;
• záležitosti vyžadující jazykové, technické či institucionální úpravy;
• záležitosti vyžadující zásadní úpravy.
Pro negociace byla následně vyčleněna 3. oblast. Pokud kandidátská země během screeningu sdělila, že v některé kapitole není ochotna (či schopna) převzít acquis, mohl být screening této kapitoly uzavřen konstatováním, že jednání o dané záležitosti započne až v momentu, kdy kandidát bude připraven acquis převzít.

V únoru 2000 odstartoval tzv. up-date screening, jehož podstatou bylo "zrentgenování" legislativy ES přijaté v roce 1999. Probíhal zjednodušenou, písemnou formou. Kandidátské země byly kromě toho požádány, aby pro všechny kapitoly, které byly otevřeny do 1.1.2000, vypracovaly dodatečné zprávy o schopnosti převzít nové acquis a o potenciálních problémech, které by se v této souvislosti mohly vyskytnout. Smyslem zpráv je zmapovat pokrok, kterého kandidátské země dosáhly v přijímání legislativy ES v předběžně uzavřených kapitolách, a posoudit tak, do jaké míry plní závazky, které si stanovily v průběhu screeningu a negociací."

Práce obsahuje tabulku a mapu. Čistého textu v práci je cca 15 stran.