1.	Úvod do makroekonomie

a) Vztah mikroekonomie a makroekonomie
b) Makroekonomické subjekty
c) Základní makroekonomické veličiny
d) Stabilizační politika

2.	Makroekonomický produkt a důchod

a) Makroekonomický výstup
b) Přidaná hodnota
c) Základní makroekonomické identity

3.	Celkové výdaje a produkt

a) Charakteristika modelu
b) Dvousektorový model
c) Třísektorový model
d) Čtyřsektorový model

4.	Agregátní poptávka a nabídka

a) Křivka agregátní poptávky (AD)
b) Křivka agregátní nabídky (AS)

5.	Ekonomický růst

a) Pojetí ekonomického růstu
b) Zdroje ekonomického růstu
c) Růstové účetnictví
d) Modely ekonomického růstu
e) Prorůstová politika

6.	Peníze a trh peněz

a) Formy a funkce peněz
b) Centrální banka, komerční banky
c) Tvorba peněz, multiplikovaná expanze bankovních depozit
d) Trh peněz

7.	Hospodářské cykly

a) Charakteristika cyklu, mechanismus cyklu
b) Důsledky hospodářských cyklů

8.	Nezaměstnanost

a) Definice nezaměstnanosti a její měření
b) Formy a příčiny nezaměstnanosti
c) Důsledky nezaměstnanosti

9.

Inflace

a) Definice inflace a její měření
b) Příčiny skryté inflace
c) Inflace a nezaměstnanost, Philipsovy křivky

10.	Světová ekonomika

a) Otevřenost ekonomiky
b) Teorie mezinárodního obchodu, komparativní výhody
c) Měnový trh a měnový kurz

11.	Vnější ekonomická rovnováha

a) Obchodní a platební bilance, zahraniční zadluženost
b) Vyrovnaná platební bilance, příčiny a důsledky vnější nerovnováhy
c) Mechanismus udržování vnější rovnováhy

12.	Měnová politika

a) Hospodářská politika
b) Nástroje a cíle měnové politiky
c) Monetaristický přístup k měnové politice
d) Keynesiánský přístup k měnové politice
e) Alternativní přístupy k měnové politice

"12. MĚNOVÁ POLITIKA

– pro vysvětlení začneme od hospodářské politiky – pod kterou spadá i oblast MĚNOVÉ POLITIKY

Hospodářská politika
Cíle
– hlavní cíl: uspokojení potřeb (neurčitý cíl)
– dílčí cíle:
1. ekonomický růst (měřitelné – přírůstek HDP, stálé ceny)
2. zaměstnanost (měřitelné - míra nezaměstnanosti)
3. cenová stabilita (měřená mírou inflace – čím je menší, tím víc koupím)
4. snaha o vyrovnanou celkovou platební bilanci (měřená saldem běžného účtu platební bilance – když je přebytkový, je to dobré; když je schodkový, musím dovézt méně ze zahraničí a něco tam vyvézt)
– musím mít jasné subjekty hospodářské politiky
– aktivní subjekt (ten, který může do h.p. mluvit kdo může cíle a nástroje určovat):
a. subjekt s přímou rozhodovací pravomocí
b. subjekt bez přímé rozhodovací pravomoci – musí něco udělat přes a. (např. odborové organizace – přes poslance, nebo vyhlásí stávku; zaměstnavatelské svazy – podnikatelské, hospodářské (často konflikty mezi svazy) – přes poslance; veřejné mínění – petice, shromáždění (v ČR je jich málo)

Oblasti působení
– několik oblastí působení:
a. MĚNOVÁ POLITIKA – rozhodující oblast hospodářské politiky - liberální přístup
b. FISKÁLNÍ (ROZPOČTOVÁ) POLITIKA – významnější je keynesiánský přístup
c. důchodová politika – je třeba ovlivňovat vytváření důchodů (ekonomové to neřeší)
d. sociální politika – někdy se spojuje s důchodovou (může jí pomáhat i ji podrývat); sociální dávky jsou vysoké » malá motivace k práci (někdy je v konfliktu i s rozpočtovou)
e. ZAHRANIČNÍ POLITIKA a obchodní politika

Nástroje
– 2 velké skupiny:
1. přímé – příkazy (konkrétní rozhodnutí » příkazová ekonomika » nepatří to moc do tržní ekonomiky); působí okamžitě; termínovaná opatření jsou konkrétně stanovená a následně sankcionovaná (musíme přesně znát problém » rozhodnutí centrální banky, že např. někomu odebere bankovní licenci); v ČR se dají přímé nástroje lehce obejít
2. nepřímé – důležitější; vytváří podmínky pro chování subjektů; podmínky jsou jednotné pro všechny (např. úroková sazba); působí dlouhodoběji. podmínky se musí zaběhnout, subjekty si musí zvyknout; diskontní sazba » banky (úroková sazba); nedají se obcházet; všichni se přizpůsobují"

Práce obsahuje schémata, grafy a tabulky.