1.	Hyperinflace v Německu

a) Vznik a průběh německé hyperinflace
b) Grafické zachycení vývoje německé hyperinflace

2.	Závěrečné shrnutí

3.	Literatura

"V červnu 1923 stál americký dolar 353 412 marek, v červenci již 4 620 455 marek. Pád marky se však ani tímto nezastavil, naopak stále zrychloval. Jedinou možností nápravy vzniklé situace byla okamžitá měnová reforma. Vláda říšského kancléře Gustava Stresemanna se v září rozhodla ukončit nekontrolované vydávání bankovek a omezit veškeré státní výdaje. Po ukončení finančně nákladného pasivního odporu v Porúří 26. září 1923 byla vládním nařízením ustanovena Rentová banka, která měla za úkol vydávat novou stabilní měnu (tzv. rentovou marku). Ta měla umožnit na přechodnou dobu státní financování a zbavit zemi nebezpečí hyperinflace. Ta se ale dále zvyšovala.
V říjnu 1923 stál například litr mléka 5,4 miliónů marek, dopisní známka 2 milióny marek a kvalifikovaný dělník musel pracovat plných 9 hodin, aby si mohl koupit libru margarínu. Mzda byla vyplácena týdně nebo i denně. Lidé si chodili pro mzdu s kufry nebo i s prádelními koši, protože jim bylo vypláceno velké množství bezcenných papírů, které byly nazývány penězi. Po obdržení výplaty spěchal každý ihned nakupovat, protože za několik málo hodin bylo veškeré zboží mnohem dražší.
Některá města, obce i podniky začaly krátce před vyvrcholením hyperinflace tisknout své vlastní peníze. Bylo to z toho důvodu, aby se vyhnuly inflaci a mohly vyplácet přiměřené mzdy svým zaměstnancům. V tu dobu bylo v oběhu 10 miliard bankovek o nominální hodnotě 3 877 triliónů marek. Mimo to se ale v zemi pohybovalo navíc asi 500 triliónů lokálních bankovek. Na přelomu října a listopadu měl skoro každý doma alespoň několik biliónů marek."

Práce je doplněna o grafy.