1.

Úvod

2.	Využití a cíle

3.	Můj vlastní názor na PR

4.	Film Vrtěti psem (Wag The Dog)

5.	Fahrenheit 9/11 – Americké předvolební PR?

6.	Architekt Říčář

7.	Vykonstruovaná PR pro fiktivní politickou stranu

7.1	Varianta 1.

7.2	Varianta 2.

8.

Závěr

"3. Můj vlastní názor na public relations
Uznávám, že některé cíle public relations jsou velice přínosné a užitečné (jako např. používání PR při neoprávněném očerňování osoby, firmy či skupiny osob) ale také vidím ty „temnější“ stránky PR. Jednou jste nám na přednášce říkal, že v public relations může být použito třeba jen jediné správně volené slovo – jen jedno jediné slovo lži či pravdy, Public relations se používá totiž i tehdy, je-li potřeba zakrýt a co nejlépe a nejefektivněji zamaskovat nedostatek, lež, pochybení či něčí výrok, nebo je-li potřeba uměle na někoho upoutat pozornost či vylepšit jeho osobní image.

4. Film vrtěti psem (Wag the dog)
Hned jak jsem si přečetla téma PR a politické strany, první na co jsem si bezprostředně vzpomněla byl film Vrtěti psem který jsem viděla na jednom z prvních cvičení PRaL, kde je spojení PR a politiky zcela zjevné a podle mého názoru velice pěkně uchopené.

Hned první co mě zaujalo, je krédo filmu: „Proč pes vrtí ocasem? Protože pes je chytřejší než ocas. Kdyby byl ocas chytřejší než pes, vrtěl by ocas psem.“ Celý slogan je absurdní ale přesto by se dal vykládat jako pravdivý. Už sám tento slogan ve mně v podvědomí vzbuzuje spojení s public relations.

Celý příběh se vlastně točí kolem „zamaskování“ prezidentova obvinění ze sexuálního obtěžování mladé světlušky. Na záchranu situace je povolán politický konzultant, který se spojí s hollywoodským producentem. Je vymyšlená fiktivní válka s Albánií. A tady začíná celé PR dění. Producent vytváří důmyslné důvěryhodné video montáže které vidi celá Amerika. Občané Ameriky pomalu ale jistě kvůli propukající válce s Albánií zapomínají na nedávný skandál se sexuálním obtěžováním. Netrvá dlouho a všechny přední stránky plní informace o válce. Do příběhu jsou zaplétány konkrétní osudy lidí a „.válečných zajatců“.
Na celém příběhu mé zaujalo to, jak je do detailů propracováno dění ohledně fiktivní války (kotě v náručí dívky, zelené pásky na rukávech, nahrání písničky „Ztracená bota“ která jakoby zázrakem „vyplave“ z archivu coby staré audio dílo atd.…). Nevím ale zda kdyby se tato situace odehrávala reálně, jestli by jí občasné USA uvěřili. V prvních chvílích možná ano, ale Albánie přece nemůže být tak odtržena od Ameriky. V celé Americe musí žít desítky lidí mezi těmi desítkami miliónů, kteří mají nějaké známé v Albánii, nebo příbuzné, které by mohli kontaktovat a ti by jim řekli, že se u nich v Albánii nic neděje, že u nich neprobíhá válka."